pro Zuzku

Doba je divná. Přísný lockdown, zákaz pohybu mimo okres. My, co bydlíme ve větších městech, to zvládneme, ale co ti, kteří bydlí na malých obcích a hranice jim vede doslova "za barákem"... Nic se nedá dělat, vycházky musíme plánovat podle možností. I to má svá pozitiva. Člověk často nezná ani památky v okolí svého bydliště. Tak jsem si naplánovala několik vycházek do míst, která moc neznám. Dnes výlet k poutnímu kostelu Panny Marie Pomocnice v Líšni.

K nejvíce fotografovaným místům v okolí Brněnské přehrady patří kromě hradu Veveří i nedaleko horního vstupu do hradu stojící kostelík Matky Boží nebo také Nanebevzetí Panny Marie na Veveří, který pochází z 12. století, a první písemná zmínka z r. 1240. Kostelík býval tehdy součástí zeměpanského dvorce, středověké vesnice, která patrně zanikla za husitských válek. Původní románská stavba byla později přestavěna v gotickém stylu. Současná podoba kostelíku je výsledkem přestavby z 15. st.

Je doba pěších výletů. Všechno je zavřené, nikam cestovat se moc nesmí, takže aspoň že máme krásné okolí města a dá se chodit, fotit a poznávat spíše krásy přírody. Dnes jsme zajeli do Soběšic a po červené prošli cestu Karla Morávka. I když cesta vede skoro po vrstevnici, moc velká pohoda to nebyla. Část cesty je hodně úzká, část hodně rozrytá, a po dnešní oblevě pěkně ledovatá. Cesta vede převážně lesem, jen občas se otevřou výhledy směr Hády. Na cestě je několik zastaveni, které vybudovala Mendlova lesnická škola, krásně opravená Melatínská studánka a taky pamětní desta K. Morávka (ale tu jsme minuli). Cesta vede  i přes potok, ale tam byl takový sráz, že jsme to raději obešli. Takže se zacházkou 8 km, ale díky ledovatému terénu, nám to dalo docela zabrat. 

Je divná doba. Nepřeje výletům, nepřeje cestování, návštěvám, kultuře, výstavám, a taky výuce všeho druhu. Žádná škola, žádné vzdělávání, cvičení, žádná posezení s přáteli, jen sedět doma, na vycházky jen omezeně, žádné sdružování..., takže co zbývá, práce z domu (pokud je), knížky, filmy, domácí práce (na které není normálně čas), a taky pořádek ve starších fotkách a záznamech z cest. Takže dneska Nový Jičín.

Spousta mizejících památek se nalézá v oblasti západních Čech - bývalých Sudet. Dříve německé vesnice už neexistují, kostely a hřbitovy pomalu mizí, pokud už nebyly dávno srovnány se zemí. Jsou ale památky, které zatím statečně odolávají a čekají jestli se nenajde někdo, kdo je opraví a znovu zprovozní.  Mám ráda taková místa, mají své kouzlo, svůj příběh...
  

Dva dny strávené v Kutné Hoře. Krásné počasí, pěkné ubytování, spousta památek a kupodivu opravdu málo lidí - co víc si může oko, které chce fotit, přát.

Světce u Tachova, to nejsou jen rozbořené ruiny kostela a zbytky paláce, který se Windischgrätzovi dostavět nepodařilo, ale i velkolepá jízdárna, která se naopak dostavět podařila. I když to byla před pár lety totální ruina, tak teď je krásně opravená a občas je i přístupná veřejnosti. My jsme bohužel toto štěstí neměli, ale i zvenku stojí za to.

Mám ráda tajuplná místa, opuštěné a polorozbořené stavby, zříceniny kostelů, klášterů a vůbec místa, která postupně mizí, protože zarůstají stromy a křovinami, místa, kde na vás dýchá tajemná minulost. Jedním z takových míst, jsou Světce, malá obec, resp. část města Tachov. Místo se zajímavou historií.

Asi 40 km na jih od Brna se v obci Starovičky rozhodl kolem roku 2014 pan Bíza s podporou rodiny vybudovat levandulovou farmu a vysázel asi 40 tis sazenic levandulí. Dnes je na poli více než 70 tis. sazenic a levandulová farma je slavná v širokém okolí. Na farmě se pěstují 2 druhy levandulí: levandule pro lékařské účely a levandule pro použití v kosmetice.

Jako v nějaké exotické zemi, nebo na jiném světě si připadám vždycky, když si zajedu do bývalého opuštěného kaolinového lomu Seć. Opuštěný vlastně moc není, protože sem, zejména o víkendu, směřují desítky návštěvníků. Vstup tu sice není dovolen, ale zákazové cedule tu taky nejsou, takže to zatím lze. Ale lom je pořád v soukromém vlastnictví, tak je možné, že se to změní.