Bergmann po 35 letech
29. 4. 2014
Proběhlo skoro 35 let a shodou okolností jsem se přihlásila do veřejného projektu Severská kinematografie a měla jsem možnost shlédnout tento film znovu. Je silný, krásný, podobně jako před 35 lety, oslovuje.., prostě má všechno, co má jeden z kultovních snímků mít. Jenom jsem si uvědomila, že teď už mě oslovuje jinak. Otázky bytí a nebytí, viny a trestu ustupují a do mého popředí se dostává radost ze života, schopnost prožívat každý den, drobné radosti, a proto mě ze všeho nejvíc oslovila postava kejklíře a jeho ženy, kteří přes všechna ta utrpení, přes všechnu tu bídu a nemoci, vstávají každý den s chutí do života a s úsměvem se dokáží radovat z každé maličkosti.
