pro Zuzku

Když jsem se dozvěděla, že letošní výlet za poznáváním naší země má za cíl vzdálené (od nás) město Cheb, tak se mi to moc nelíbilo, protože je to moc daleko, ale nakonec to byl moc pěkny výlet. Cheb je totiž moc pěkné město. Má všechno, co ma správné město mít. Má rozsáhlý hrad, krásné náměstí s krásnými domy a úžasnou kavárnou, katedrálu, řeku s klidovou a rekreační zónou, pěkné muzeum i obrazovou galerii.  A taky příjemné obyvatele, kteří vás zavedou do té nejlepší pivnice ve městě a ještě si s vámi posedí.

Dlouho očekávaný devátý film Quentina Tarantina, ke kterému napsal scénář a film i režíroval. Devátý film, ale pro mě film první od tohoto režiséra, na podobné filmy totiž nechodím. Tentokrát ale výjimka, protože filmová premiéra byl dárek, který jsem dostala a dárky se neodmítají. Úplně jsem se netěšila  a navíc, když jsem zjistila, že film má téměř 3 hodiny, tak jsem dostala strach, abych to "dala" a neusnula, což se mi někdy stává. Ale neusnula jsem a film mě přes jeho délku příemně překvapil. Asi budu muset těch Tarantinů shlédnout víc.

Protože jsme byli po nedávné návštěvě Baťova kanálu moc příjemně překvapeni, tak jsme se rozhodli, že si uděláme ještě jeden půldenní výlet do těchto míst, ale trošku jinam. Tentokrát už cesta nebyla tak pohodová, protože jsme nechtěli jezdit tam, kde už jsme byli, a tak jsme si okruh trochu posunuli. A navíc bylo po dešti (docela vydatném), takže jsme se občas ocitli i v blátě a kalužích, což jsme letos zatím nepoznali.

Při každém prázdninovém výletě by se měla navštívit nějaká zřícenina. Nejlépe hradu a trochu zachovalá, aby bylo co prolézat, co obdivovat. Taková pěkná zřícenina se nachází v městě Boskovice, které samo o sobě stojí za návštěvu. Kromě zmíněného hradu, má i zámek, pěkně opravený letní amfiteátr, židovské město a několik kostelů. Ale tentokrát byl středem pozornosti polorozbořený Boskovický hrad.

Yrsa Sigurdadóttir je islandská spisovatelka kriminálních románů. Její román DNA (pozor, nezaměňovat s divadelní hrou stejného názvu od Bolka Polívky) je první částí plánované třídílné série, kterou propojuje postava detektiva Huldara a psycholožky Freyji.

Letošní parné suché léto je šílené, takže když konečně po několika dnech začne pršet nebo spíš lít, tak je čas konečně se v klidu podívat na film, který jsem si už dlouho plánovala. Režijní debut Ondřeje Pavelky z r. 2018 - Hastrman, film natočený podle románu Miloše Urbana.

Úplně na hranicích s Polskem je malá obec Linhartovy (mezi Krnovem a Albrechticemi) a tam je zámeček. Původní vodní tvrz byla přestavěna v 16. století na renesanční zámek. Na zámku je pan kastelán Jaroslav Hrubý, který zámek řídí, spravuje, opravuje i uklízí, a když přijede výprava, tak ji zámkem i provází. A kromě toho taky vytváří krásné pohádkové bytosti z papíru, kterými doplňuje expozice na zámku tak, aby se všem a zejména dětem na zámku líbilo. A taky pořádá na zámku pravidelné krátkodobé výstavy, noční prohlídky a hlavně spoustu akcí pro děti.
A k tomu všemu, jako ta třešnička na dortu, je na zámku velká  expozice děl sochaře Jana Kutálka, kterou pan kastelán pro svůj zámek od potomků výtvarníka získal.

Technická památka Baťův kanál je skvělý tip na výlet. Buď na lodičkách a nebo na kole, protože podél kanálu a řeky Moravy vede krásná cyklostezka, kde se vyřádí i děti.

Mám období, kdy se mi zalíbí jeden autor a přečtu od něho všechno dostupné. Tak jsem měla kdysi období Viewegha, taky období Jiřího Hájíčka, potom i období Kateřiny Tučkové a teď mám období Aleny Mornštajnové. Poslední kniha, kterou jsem četla, je její letošní novinka "Tiché roky".

 

Trochu z ruky (pro mě) je obec Branišov u Toužimi (Karlovarský kraj), ale pokud tímto směrem někdy pojedete, tak si udělejte zajížďku - je tu moc krásně. Kdysi dávno tu u rybníka stál slavný poutní kostel sv. Blažeje, kam mířili poutníci ze všech směrů a kde stávaly o pouti kramářské stánky. Původně královský majetek, nechal král Václav I. své matce Konstancii, vdově po Přemyslu Otakaru I. , která prodala majetky v roce 1233 klášteru v Teplé. Dnešní barokní podoba kostela pochází z let 1732-3. Po rozsáhlém požáru v r. 1957  kostel přišel o svoji střechu, pustl a po zřícení klenby zbyla z něho jen zřícenina. Dnes je kostel kulturní památkou, stávající zdivo bylo sanováno a konají se zde občasné kulturní akce.