pro Zuzku

Je doba pěších výletů. Všechno je zavřené, nikam cestovat se moc nesmí, takže aspoň že máme krásné okolí města a dá se chodit, fotit a poznávat spíše krásy přírody. Dnes jsme zajeli do Soběšic a po červené prošli cestu Karla Morávka. I když cesta vede skoro po vrstevnici, moc velká pohoda to nebyla. Část cesty je hodně úzká, část hodně rozrytá a a po dnešní oblevě pěkně ledovatá. Cesta vede převážně lesem, jen občas se otevřou výhledy směr Hády. Na cestě je několik zastaveni, které vybudovala Mendlova lesnická škola, krásně opravená Melatínská studánka a taky pamětní desta K. Morávka (ale tu jsme minuli). Cesta vede přes potok, ale tam byl takový sráz, že jsme to raději obešli. Takže se zacházkou 8 km, ale díky ledovatému terénu, nám to dalo docela zabrat. 

Nejúspěšnější kniha letošního roku - Šikmý kostel, debut spisovatelky Karin Lednické.

Říšská (Hitlerova) dálnice se začala stavět v roce 1938. Plánovaná délka byla 320 km.

Je divná doba. Nepřeje výletům, nepřeje cestování, návštěvám, kultuře, výstavám, a taky výuce všeho druhu. Žádná škola, žádné vzdělávání, cvičení, žádná posezení s přáteli, jen sedět doma, na vycházky jen omezeně, žádné sdružování..., takže co zbývá, práce z domu (pokud je), knížky, filmy, domácí práce (na které není normálně čas), a taky pořádek ve starších fotkách a záznamech z cest. Takže dneska Nový Jičín.

Malá Amerika je krásný bývalý vápencový lom s modrým jezírkem kousek od Prahy, ale taky méně krásná část Brna, v blízkosti Hlavního nádraží. A přitom i tato Amerika by mohla být krásná. Malá Amerika je ukázka průmyslové architektury konce 19. století. Byla vybudována v blízkosti nádraží, protože sloužila jako skladiště Severní dráhy císaře Ferdinanda. Dnes tušíme, jak krásná může průmyslová architektura být, ale bohužel budova chátrá a trpí mnoha necitlivými dostavbami a opravami.

...jenže jinak Aleše Palána, volně navazuje na knihu o Šumavských samotářích. Jenže tentokrát jsou samotář vybraní z celé republiky. 8 rozhovorů se zajímavými lidmi, 8 nahlédnutí do jiných světů a spousta "mouder", neuvěřitelných životních příběhů a zkušeností. A k tomu nádherné fotky mladé fotografky Johany Pošové.

Spousta mizejících památek se nalézá v oblasti západních Čech - bývalých Sudet. Dříve německé vesnice už neexistují, kostely a hřbitovy pomalu mizí, pokud už nebyly dávno srovnány se zemí. Jsou ale památky, které zatím statečně odolávají a čekají jestli se nenajde někdo, kdo je opraví a znovu zprovozní.  Mám ráda taková místa, mají své kouzlo, svůj příběh...
  

Brno má od letošního léta novou atrakci. V části Brna zvané Žlutý kopec se mezi ulicemi Tvrdého a Tomešovou nalézají tři podzemní vodojemy nevídané krásy - malý technický zázrak. Do těchto vodojemů se v minulosti čerpala voda z řeky Svratky a rozváděla dále. Sloužily až do roku 1997, kdy byly odstaveny a vlastně určeny k demolici. Naštěstí pár šikovných lidí zareagovalo včas a postaralo se o jejich "zpamátnění". Takže doufám, že lukrativní pozemky v žádané brněnské lokalitě, nebudou poskytnuty developerům ke stavbám čehokoliv.  Vždyť je to taková krása!! 

Dva dny strávené v Kutné Hoře. Krásné počasí, pěkné ubytování, spousta památek a kupodivu opravdu málo lidí - co víc si může oko, které chce fotit, přát.