pro Zuzku

Na sever od Brna, v oblasti Moravského krasu, okolí Blanska, Adamova, Křtin, Kanic, Vranova se nachází zalesněné území nazývané Lesnický Slavín. Jedná se o soubor studánek, památníčků, pomníků, upravených palouků, lesních cest a cestiček, na území, které patří Školnímu a lesnímu podniku. Objekty, studánky a památníky jsou věnovány lesníkům, pedagogům, vědcům i umělcům, nějakým způsobem spjatých s přírodou a zejména lesy. Často jsou zejména studánky věnovány zvířatům a samotné přírodě. Za zakladatele Lesnického slavína jsou považováni Josef Konšel, Rudolf Haša a později nejznámější Josef Opletal, kteří od 20. let 20. století začali budovat toto úctyhodné dílo. Slavnostní otevření Lesnického Slavína proběhlo v roce 1929. 

Karanténa - Lockdown - nebo jak chcete. Dříve něco úplně nepochopitelného, něco ze světa sci-fi, dnes důvěrně známé... Je zvláštní, že kniha byla napsaná během 6 týdnů, ale už před 16 lety v roce 2005, kdy se o jakékoliv pandemii psalo jen v fantasy knihách a na španělskou chřipku se vzpomínalo jako na dávnou minulost, kterou si už nedokážeme vůbec představit. 

Je doba pěších výletů. Všechno je zavřené, nikam cestovat se moc nesmí, takže aspoň že máme krásné okolí města a dá se chodit, fotit a poznávat spíše krásy přírody. Dnes jsme zajeli do Soběšic a po červené prošli cestu Karla Morávka. I když cesta vede skoro po vrstevnici, moc velká pohoda to nebyla. Část cesty je hodně úzká, část hodně rozrytá, a po dnešní oblevě pěkně ledovatá. Cesta vede převážně lesem, jen občas se otevřou výhledy směr Hády. Na cestě je několik zastaveni, které vybudovala Mendlova lesnická škola, krásně opravená Melatínská studánka a taky pamětní desta K. Morávka (ale tu jsme minuli). Cesta vede  i přes potok, ale tam byl takový sráz, že jsme to raději obešli. Takže se zacházkou 8 km, ale díky ledovatému terénu, nám to dalo docela zabrat. 

Nejúspěšnější kniha letošního roku - Šikmý kostel, debut spisovatelky Karin Lednické.

Říšská (Hitlerova) dálnice se začala stavět v roce 1938. Plánovaná délka byla 320 km.

Je divná doba. Nepřeje výletům, nepřeje cestování, návštěvám, kultuře, výstavám, a taky výuce všeho druhu. Žádná škola, žádné vzdělávání, cvičení, žádná posezení s přáteli, jen sedět doma, na vycházky jen omezeně, žádné sdružování..., takže co zbývá, práce z domu (pokud je), knížky, filmy, domácí práce (na které není normálně čas), a taky pořádek ve starších fotkách a záznamech z cest. Takže dneska Nový Jičín.

Malá Amerika je krásný bývalý vápencový lom s modrým jezírkem kousek od Prahy, ale taky méně krásná část Brna, v blízkosti Hlavního nádraží. A přitom i tato Amerika by mohla být krásná. Malá Amerika je ukázka průmyslové architektury konce 19. století. Byla vybudována v blízkosti nádraží, protože sloužila jako skladiště Severní dráhy císaře Ferdinanda. Dnes tušíme, jak krásná může průmyslová architektura být, ale bohužel budova chátrá a trpí mnoha necitlivými dostavbami a opravami.

...jenže jinak Aleše Palána, volně navazuje na knihu o Šumavských samotářích. Jenže tentokrát jsou samotář vybraní z celé republiky. 8 rozhovorů se zajímavými lidmi, 8 nahlédnutí do jiných světů a spousta "mouder", neuvěřitelných životních příběhů a zkušeností. A k tomu nádherné fotky mladé fotografky Johany Pošové.

Spousta mizejících památek se nalézá v oblasti západních Čech - bývalých Sudet. Dříve německé vesnice už neexistují, kostely a hřbitovy pomalu mizí, pokud už nebyly dávno srovnány se zemí. Jsou ale památky, které zatím statečně odolávají a čekají jestli se nenajde někdo, kdo je opraví a znovu zprovozní.  Mám ráda taková místa, mají své kouzlo, svůj příběh...