pro Zuzku

Říšská (Hitlerova) dálnice se začala stavět v roce 1938. Plánovaná délka byla 320 km.

Je divná doba. Nepřeje výletům, nepřeje cestování, návštěvám, kultuře, výstavám, a taky výuce všeho druhu. Žádná škola, žádné vzdělávání, cvičení, žádná posezení s přáteli, jen sedět doma, na vycházky jen omezeně, žádné sdružování..., takže co zbývá, práce z domu (pokud je), knížky, filmy, domácí práce (na které není normálně čas), a taky pořádek ve starších fotkách a záznamech z cest. Takže dneska Nový Jičín.

Malá Amerika je krásný bývalý vápencový lom s modrým jezírkem kousek od Prahy, ale taky méně krásná část Brna, v blízkosti Hlavního nádraží. A přitom i tato Amerika by mohla být krásná. Malá Amerika je ukázka průmyslové architektury konce 19. století. Byla vybudována v blízkosti nádraží, protože sloužila jako skladiště Severní dráhy císaře Ferdinanda. Dnes tušíme, jak krásná může průmyslová architektura být, ale bohužel budova chátrá a trpí mnoha necitlivými dostavbami a opravami.

...jenže jinak Aleše Palána, volně navazuje na knihu o Šumavských samotářích. Jenže tentokrát jsou samotář vybraní z celé republiky. 8 rozhovorů se zajímavými lidmi, 8 nahlédnutí do jiných světů a spousta "mouder", neuvěřitelných životních příběhů a zkušeností. A k tomu nádherné fotky mladé fotografky Johany Pošové.

Spousta mizejících památek se nalézá v oblasti západních Čech - bývalých Sudet. Dříve německé vesnice už neexistují, kostely a hřbitovy pomalu mizí, pokud už nebyly dávno srovnány se zemí. Jsou ale památky, které zatím statečně odolávají a čekají jestli se nenajde někdo, kdo je opraví a znovu zprovozní.  Mám ráda taková místa, mají své kouzlo, svůj příběh...
  

Brno má od letošního léta novou atrakci. V části Brna zvané Žlutý kopec se mezi ulicemi Tvrdého a Tomešovou nalézají tři podzemní vodojemy nevídané krásy - malý technický zázrak. Do těchto vodojemů se v minulosti čerpala voda z řeky Svratky a rozváděla dále. Sloužily až do roku 1997, kdy byly odstaveny a vlastně určeny k demolici. Naštěstí pár šikovných lidí zareagovalo včas a postaralo se o jejich "zpamátnění". Takže doufám, že lukrativní pozemky v žádané brněnské lokalitě, nebudou poskytnuty developerům ke stavbám čehokoliv.  Vždyť je to taková krása!! 

Dva dny strávené v Kutné Hoře. Krásné počasí, pěkné ubytování, spousta památek a kupodivu opravdu málo lidí - co víc si může oko, které chce fotit, přát.

Světce u Tachova, to nejsou jen rozbořené ruiny kostela a zbytky paláce, který se Windischgrätzovi dostavět nepodařilo, ale i velkolepá jízdárna, která se naopak dostavět podařila. I když to byla před pár lety totální ruina, tak teď je krásně opravená a občas je i přístupná veřejnosti. My jsme bohužel toto štěstí neměli, ale i zvenku stojí za to.

Mám ráda tajuplná místa, opuštěné a polorozbořené stavby, zříceniny kostelů, klášterů a vůbec místa, která postupně mizí, protože zarůstají stromy a křovinami, místa, kde na vás dýchá tajemná minulost. Jedním z takových míst, jsou Světce, malá obec, resp. část města Tachov. Místo se zajímavou historií.

Jsou knihy, které přečtete během jednoho dne, a pak o nich musíte ještě týdny přemýšlet a hodně dlouho si je budete pamatovat. Drobná knížka Petry Dvořákové VRÁNY je přesně tento případ. Určitě stojí za přečtení. Hlavně si nečtěte recenze na iDnes, protože asi píší o úplně jiné knize, jinak by nemohla dostat jen 50%.