pro Zuzku

V rámci povoleného omezení pohybu jen v rozsahu okresu dnes výlet do Židlochovic k loveckému zámku a do parku obklopujícího zámek. Židlochovický zámek je krásný a vždycky byl krásně udržovaný, protože je za plotem a není otevřený pro turisty. Od r. 1918 patří státu a stát jej využívá při návštěvách delegací. Na zámku pobýval i president Masaryk a spousta jiných vládních činitelů.

Při pohledu z okna na zasněžené trávníky, je skoro neskutečné, že jsem včera fotila už krásně rozkvetlé koniklece na Kamenném vrchu v Brně. I tak letos rozkvétají podstatně později. Ale krása je to nesmírná...

Doba je divná. Přísný lockdown, zákaz pohybu mimo okres. My, co bydlíme ve větších městech, to zvládneme, ale co ti, kteří bydlí na malých obcích a hranice jim vede doslova "za barákem"... Nic se nedá dělat, vycházky musíme plánovat podle možností. I to má svá pozitiva. Člověk často nezná ani památky v okolí svého bydliště. Tak jsem si naplánovala několik vycházek do míst, která moc neznám. Dnes výlet k poutnímu kostelu Panny Marie Pomocnice v Líšni.

K nejvíce fotografovaným místům v okolí Brněnské přehrady patří kromě hradu Veveří i nedaleko horního vstupu do hradu stojící kostelík Matky Boží nebo také Nanebevzetí Panny Marie na Veveří, který pochází z 12. století, a první písemná zmínka z r. 1240. Kostelík býval tehdy součástí zeměpanského dvorce, středověké vesnice, která patrně zanikla za husitských válek. Původní románská stavba byla později přestavěna v gotickém stylu. Současná podoba kostelíku je výsledkem přestavby z 15. st.

Na sever od Brna, v oblasti Moravského krasu, okolí Blanska, Adamova, Křtin, Kanic, Vranova se nachází zalesněné území nazývané Lesnický Slavín. Jedná se o soubor studánek, památníčků, pomníků, upravených palouků, lesních cest a cestiček, na území, které patří Školnímu a lesnímu podniku. Objekty, studánky a památníky jsou věnovány lesníkům, pedagogům, vědcům i umělcům, nějakým způsobem spjatých s přírodou a zejména lesy. Často jsou zejména studánky věnovány zvířatům a samotné přírodě. Za zakladatele Lesnického slavína jsou považováni Josef Konšel, Rudolf Haša a později nejznámější Josef Opletal, kteří od 20. let 20. století začali budovat toto úctyhodné dílo. Slavnostní otevření Lesnického Slavína proběhlo v roce 1929. 

Karanténa - Lockdown - nebo jak chcete. Dříve něco úplně nepochopitelného, něco ze světa sci-fi, dnes důvěrně známé... Je zvláštní, že kniha byla napsaná během 6 týdnů, ale už před 16 lety v roce 2005, kdy se o jakékoliv pandemii psalo jen v fantasy knihách a na španělskou chřipku se vzpomínalo jako na dávnou minulost, kterou si už nedokážeme vůbec představit. 

Je doba pěších výletů. Všechno je zavřené, nikam cestovat se moc nesmí, takže aspoň že máme krásné okolí města a dá se chodit, fotit a poznávat spíše krásy přírody. Dnes jsme zajeli do Soběšic a po červené prošli cestu Karla Morávka. I když cesta vede skoro po vrstevnici, moc velká pohoda to nebyla. Část cesty je hodně úzká, část hodně rozrytá, a po dnešní oblevě pěkně ledovatá. Cesta vede převážně lesem, jen občas se otevřou výhledy směr Hády. Na cestě je několik zastaveni, které vybudovala Mendlova lesnická škola, krásně opravená Melatínská studánka a taky pamětní desta K. Morávka (ale tu jsme minuli). Cesta vede  i přes potok, ale tam byl takový sráz, že jsme to raději obešli. Takže se zacházkou 8 km, ale díky ledovatému terénu, nám to dalo docela zabrat. 

Nejúspěšnější kniha letošního roku - Šikmý kostel, debut spisovatelky Karin Lednické.

Říšská (Hitlerova) dálnice se začala stavět v roce 1938. Plánovaná délka byla 320 km.