pro Zuzku

Po dlouhé době v divadle. Na představení studentů JAMU. Mám ráda nasazení a elán, který ze studentů čiší. Jsou skvělí, snaží se maximálně a hra je moc pěkná:
METRO(NOM): Jiří Šilberský, Aleš Kohout

 
zdroj: program představení

Můj kulturní zážitek v Praze byl tentokrát malý, nenápadný. V ulici Újezd je ve vnitrobloku domů malý zarostlý dřevěný domeček. Je to ateliér fotografa Josefa Sudka, který zde určitou část svého života tvořil. Dnes se zde koná výstava "Na návštěvě" z cyklu Zahrádka paní sochařové. Ta paní sochařová je Hana Wichterlová (1903-1990), která měla svůj sochařský ateliér o kousíček dál na druhé straně ulice. A Josef Sudek k ní chodíval na návštěvy a fotil její díla v různých ročních dobách na zahradě u její vilky.
 

Po strašně dlouhé době výlet do Prahy. Důvod je jasný - výstava asi neslavmější české malířky vlastním jménem Marie Čermínové, kterou zná celý svět jako Toyen (1902-1980). Tajemná osobnost, opředená mnoha záhadami, za kterou mluví její dílo.
Díky všem možným opatřením a velkému zájmu je nutno vstupenky na výstavu objednat a zaplatit dopředu, a navíc je pobyt v galerii omezen nejen počtem lidí, ale taky časem. Na výstavu máte cca 80 min, což je podle mě málo, zvláště pokud si chcete o malířce něco přečíst. Nevadí, hlavně, že to klaplo. 

Dva roky prázdnin je krásná výstava obrazů z cest a putování Františka Skály. Výstava byla zahájena ve Fait Gallery v Brně těsně před uzavřením všech kulturních míst, včetně muzeí a galerií, takže teď byla konečně znovu otevřena a prodloužena až do 25.7.2020. A o tom, že se lidem obrazy Františka Skály líbí, svědčí velký zájem návštěvníků a dlouho dopředu prodané vstupenky na prohlídky komentované samotným autorem. 

Jestli nějaké brněnské divadlo udělalo podle mého mínění velký krok směrem ke spokojenému divákovi, tak je to balet ND Brno. Všechna představení, která jsem v poslední sezóně viděla, mě nadchla. Stejně jako představení Black and White. Nejhranější balet na světě, ale v tomto případě v moderním pojetí.

Dům umění v Brně představil Theodora Pištěka rozsáhlou výstavou ANGELUS, která je průřezem jeho tvorby od šedesátých let až do současnosti. Některá díla pocházejí ze soukromých sbírek, některá zapůjčila muzea, některá jsou úplně nová dosud nevystavovaná, a některé instalace vznikly přímo pro krásné prostory Domu umění. Výstava je moc pěkná a škoda, že už 12.1.2020 končí.

zdroj: Dům umění

Nevzpomínám si, že bych nějaké divadelní představení viděla dobrovolně vícekrát. Výjimkou je představení Korespondence V + W hostujícího divadla Na Zábradlí. Kdysi před lety jsem viděla hru ve stejném obsazení hlavních hrdinů, jenomže tenkrát to byli ještě herci brněnských divadel a představení se hrálo v divadle Reduta. Jenomže pak skupina herců v čele s Dorou Viceníkovou  a Janem Mikuláškem přešla do Prahy do divadla Na Zábradlí a tam se hra hraje dodnes. A to je dobře.

Na konec letošního roku jsem naplánovala kulturní zážitek. Činohru v Mahenově divadle australského autora Louise Nowra - Noc bláznů. Autor patří k těm nejznámějším, napsal více než 30 her a scénářů, a taky operní libreta. Krásné vstupenky jsem koupila s velkým předstihem (na Vánoce je o představení mnohem větší zájem a vstupenky jsou brzy vyprodané), přečetla jsem si veskrze pozitivní recenze a komentáře, takže jsem se těšila. 

Známý pohádkový příběh o Kájovi a Gerdě, jak ho vidí tři divadelní uklízečky Růža, Máňa a Jiřina.