pro Zuzku

18. května se slaví mezinárodní den muzeí. Kolem tohoto data se organizují v různých městech Muzejní noci. Tento den jsou muzea otevřena od 6 hod. večer až do půlnoci. V Brně se tato akce konala 16.5. Kromě otevřených muzeí a prohlídek expozic s průvodcem, je možno navštívit i některé jindy uzavřené památky, poslechnout si třeba koncert v kostele, naučit se Argentinské tango. Hodně aktivit je určeno i dětem. Akce je mezi lidmi hodně oblíbená. Celé rodiny i s dětmi vyrážejí do města a blízkého okolí, takže město je i v noci neobyčejně rušné.  Obdobná akce se chystá v červnu - Noc kostelů, ale letos jsem pryč.

Jedinečné, skvělé, úžasné - takové je představení Hry o Marii!

Bratr & bratr, resp. Saudek & Saudek - patrně nejnavštěvovanějsí brněnská výstava letošního jara. Retrospektiva k 80. narozeninám obou bratrů. Zatímco jeden právě slaví narození svého 12 (?) dítěte, ten druhý už několik let leží v kómatu v nemocnici.

Pět herců, skvělé obsazení (Antalová, Skála, Havelka...), francouzská komedie - to je nová hra v MdBrno.

Knihu současného anglického spisovatele Simona Mawera Skleněný pokoj o osudech slavné vily Tugendhat a lidí okolo ní znám, autora znám taky, byla jsem na jeho autogramiádě a mám od něho v knize věnování, a kniha - tak ta se mi moc líbila, hlavně mě zaujalo, jak anglický autor S. Mawer zná českou historii. Světovou premiéru hry podle románu připravilo Městské divadlo Brno a spisovatel S. Mawer byl s manželkou na předpremiéře 6.2. a seděl přede mnou.

Mozart & Salieri, genialita & průměrnost nebo taky Donutil & Donutil. Divadelní hra inspirovaná slavným filmem Miloše Formana, hra původně určená pro Prahu, pro Divadlo na Vinohradech, kde se po změně vedení divadla už na program nedostala, což je vlastně dobře, protože byla nastudovaná v Brně v DNP, pod vedením Vladimíra Morávka. A do DNP se po mnoha letech vrátil i Miroslav Donutil (Salieri), který se na jevišti potkává se svým synem Martinem (Mozart). 

Divadelní hra Koule - Příběh vrhačky, z dílny šikovného Klicperova divadla z Hradce Králové, vznikla asi před dvěma lety podle hodně úspěšné stejnojmenné rozhlasové hry, která vyvolala tolik emocí. Režisér D. Drábek v ní vypráví o životní cestě jedné slavné sportovkyně a později i podnikatelky a činovnice, která se ve hře jmenuje Milena.

Dagmar Hochová patří mezi nejznámější čs. ženy-fotografky. Zemřela před 2 lety (1926-2012) a MG v Brně získala do svého vlastnictví její fotoarchív. Probrat a roztřidit množství fotografií prý zabere několik let. MG v Brně představuje I. část jejích fotografií, které se věnují významným historicko-politickým událostem (1968,1989), známým osobnostem, spisovatelům a autorčiným oblíbeným tématům - dětem na periferiích a starým lidem v ústavech sociální péče. Výstava není rozsáhlá, ale představu o humanisticko-dokumentární tvorbě D. Hochové si může udělat každý. Fotografie možná nejsou podle teoretických zásad a pravidel o technice a kompozici, ale mají něco navíc...velkou vypovídací schopnost.

Další krásná výstava v Brně mapující vznik, rozvoj, slávu (a úpadek) textilního průmyslu v Brně. Moravský Manchester není název vůbec nadnesený, protože v době největší konjuktury (začátek 20. století) existovalo v Brně 84 textilních fabrik, ve kterých pracovalo okolo 18 tisíc dělníků. Vlněné látky skvělé kvality, často s visačkou Made in England, se exportovaly se celého světa zejména do Severní a Jižní Ameriky a do Orientu. Textilní průmysl přežil i období krize v r. 1922, kdy počet pracovníků klesl na pouhou třetinu. Během 2. sv. války byly 3 továrny úplně zničeny a 14 dalších výrazně poškozeno bombardováním. Přesto po 2. sv. válce textilní průmysl částečně navázal na slavnou historii a mnohé továrny pokračovaly ve výrobě zejména vlněných látek. Člověk nemusí být žádný pamětník, aby znal jména jako Mosilana, Vlněna, Moravan, Elitex..., i když dnes, pokud vůbec alespoň budovy existují, jsou z nich ruiny a mnohé z nich byly již zbourány.

Jsou výstavy, které můžu vidět klidně dvakrát a tato k nim rozhodně patří. Výstava trochu pozapomenutého malíře Jaroslava Krále v brněnském Domě umění, v galerii, která nese jeho jméno, se mi opravdu líbí.