pro Zuzku

La Belle Époque je originální název francouzského filmu, který se u nás promítá jako Tenkrát podruhé. Po dlouhé době krásná, milá romantická komedie, film, jak má být. Normální vztahy muži milují ženy, ženy jsou krásné a elegantní, prostě návrat k těm francouzským filmům, které jsme vždycky měli tak rádi. Skvělé herecké výkony, příjemná atmosféra a milý humor - to jsou hlavní přednosti tohoto filmu. 

Když všichni šílí v předvánočním shonu, je dobré vypnout, a jít třeba do kina. Do kina na novou českou komedii Vlastníci režiséra Jiřího Havelky. Černá velmi trpká komedie.

Dlouho očekávaný devátý film Quentina Tarantina, ke kterému napsal scénář a film i režíroval. Devátý film, ale pro mě film první od tohoto režiséra, na podobné filmy totiž nechodím. Tentokrát ale výjimka, protože filmová premiéra byl dárek, který jsem dostala a dárky se neodmítají. Úplně jsem se netěšila  a navíc, když jsem zjistila, že film má téměř 3 hodiny, tak jsem dostala strach, abych to "dala" a neusnula, což se mi někdy stává. Ale neusnula jsem a film mě přes jeho délku příemně překvapil. Asi budu muset těch Tarantinů shlédnout víc.

Letošní parné suché léto je šílené, takže když konečně po několika dnech začne pršet nebo spíš lít, tak je čas konečně se v klidu podívat na film, který jsem si už dlouho plánovala. Režijní debut Ondřeje Pavelky z r. 2018 - Hastrman, film natočený podle románu Miloše Urbana.

Docela dlouho jsem nebyla v kině. Ale tentokrát jsem se rozhodla bez příprav, téměř okamžitě. V mém oblíbeném retrokině totiž dávají poslední španělský film Pedra Almodóvara "Dolor y gloria", který soutěžil letos na filmovém festivalu v Cannes, a i když film samotný nevyhrál (což je škoda), tak hlavní představitel A. Banderas získal cenu za nejlepší výkon v hlavní roli.

Je dobře nevěřit kritikům a recenzentům. Už dlouho jsem se těšila na nový španělský film s Penélope Cruze a Javierem Bardenem v titulních rolích. Teď se film objevil v kinech, a tak se objevily i kritiky, které byly, k mému převapení, docela nepříznivé. Trochu mi to vzalo náladu, ale chtěla jsem si udělat svůj názor. A dobře jsem udělala.

V rámci mého kulturního léta jsem přidala jeden nový film, český s Davidem Švehlíkem v hlavní roli. A protože má film dobrou propagaci, tak už je každému jasné, že mluvím o filmu který byl natočen podle stejnojmenné knihy Josefa Formánka. Příběh napsaný podle skutečnosti je fakt moc dobrý. Silný, hnusný, smutný, drsný, dojemný, poučný, složitý, ale ne úplně beznadějný...., i když bilance ostatních kamarádů hlavního hrdiny optimistická není vůbec.
Je to asi hodně složité mít v rodině alkoholika. Jsem ráda, že to neznám.

V rámci mého kulturního léta jsem zašla do kina na nový dánský film - Tísňové volání, který byl ve Varech a teď se začal promítat v normální distribuci.
 

V nabídce starších italských filmů (1952), které jsem v posledních dnech viděla, je italský film Federica Felliniho Darmošlapové. Fellini je známý, film Darmošlapové už moc ne, ale v nedávné době, když se všude skloňovalo jméno Lídy Baarové v souvislosti s filmy a dokumenty o jejím životě, se často uváděl film Darmošlapové jako její největší zahraniční úspěch. Myslela jsem, že se jedná o jednu z "klíčových" rolí ve filmu. Tak jsem byla na tu Lídu v italském filmu zvědavá.

Další snímek z cyklu 'Italský neorealismus' je film Zloději kol (1948), jehož režisérem je Vittorio de Sica. Jedinečnost filmu - natáčení ve skutečných exteriérech, přirozenost, která vyplývá z využití neherců, dokonalá znalost velmi obtížné sociální reality poválečné Itálie. Film získal řadu ocenění.. a právem, je totiž skvělý.