pro Zuzku

Přihlásila jsem se do kurzu Italský filmový neorealismus, který připravila Masarykova univerzita. Není špatné, podívat se někdy na filmy pojednávající třeba o válce zase z trochu jiného úhlu. Někdy totiž mám pocit, že už se zapomnělo, kdo ty všechny hrůzy způsobil. Takže první film z připraveného cyklu se jmenuje Řím, otevřené město režiséra Roberta Rosselliniho.

Když se řekne Hitchock, každý ví, protože alespoň jeden film někdy viděl.  Psycho, Ptáci - to jsou nejznámější filmy, ovšem natočené v Holywoodu. Ale Hitchcock měl i britské období, kdy natočil taky spoustu filmů (i němých), které jenom nejsou tak moc známé.
Momentální nečas, pošmourno, déšť, vítr a brzy tma - to je ideální čas na Hitchcocka - třeba na film Její zpověď.

Další celovečerní dokumentární film z dílny Olgy Sommerové. Po filmech Magický hlas rebelky a Věra 68, je to tentokrát dokument o světoznámé české operní pěvkyni a herečce Soně Červené, nazvaný jednoduše Červená.

Těšila jsem se na francouzský film. Na sympatické a hezké lidi, elegantní oblečení, krásnou architekturu starých bytů a domů a samozřejmě na napětí a erotiku, kterou slibuje distribuce filmu.

Perfektní italský film, který se mi moc líbil. Promítá se v rámci akce Ozvěny MFF v Karlových Varech. Film sice nic nevyhrál, ale je fakt dobrý. Jenom je trošku moc náročný na pozornost. Italové mluví strašlivě rychle, takže titulky jenom letí, ale je potřeba je sledovat opravdu pozorně, protože všechny dialogy jsou důležité, a nemělo by vám pro správné pochopení nic uniknout.

Jackie – nový americký film s Natalií Portman v hlavní roli manželky bývalého amerického prezidenta Kennedyho.

Nemám ráda komerční americké filmy. Ale pokud se o něčem hodně mluví, přemůže i mě zvědavost, a zajdu do kina. 14 nominací na Oskara, spousta již získaných cen z nejrůznějších festivalů a filmových přehlídek - to je už důvod, přesvědčit se na vlastní oči. A proto jsem zašla na opěvovaný film La La Land.

Mám ráda životopisné filmy, zejména ty, které pojednávají o známých osobnostech, vědcích, spisovatelích i umělcích všeho druhu. Do té poslední skupiny bych zařadila ...film o kontroverzním malíři Egonu Schielem, malíři posedlém krásou žen, který část svého života prožil kromě Vídně i v Českém Krumlově, odkud pocházela jeho matka.

Německý film natočený r. 2006 podle známého francouzského bestselleru z roku 1998, kontroverzního autora Michela Houellebecqa. Autor především provokuje, útočí velmi důmyslným, sofistikovaným způsobem na systém, ve kterém žijeme. Prostřednictvím příběhu dvou nevlastních bratrů.

Natočil dvacítku filmů. Někdo je jimi nadšený, někdo je nemůže ani vidět. Mně se líbí, ale samozřejmě některé se i mně zdají až příliš "šílené", a některé jsem si oblíbila tak, že se k nim ráda vracím. Do té druhé skupiny bude určitě patřit i poslední film španělského scénáristy a režiséra Pedra Almodóvara. Ten film se jmenuje Julieta.