pro Zuzku

Jednou za rok je v Brně Divadelní festival. Na pár dnů v květnu přijíždějí domácí i zahraniční divadelní soubory, aby předvedly co a jak to dělají jinde. Je možno vidět jak klasiku, tak i úplně zvláštní a neobvyklá představení. Jedno takové jsem viděla: Lula del Rey.
Soubor Manual Cinema přijel z Ameriky, aby předvedl neskutečné představení. 3 zpětné projektory, stínové loutky, světla, živá hudba, zpěvy a skupina mladých umělců, kteří pomocí střídání obrázků promítaných na plátno a hraných stínových scének vyprávějí příběh. Beze slov. A to vše je tak umě udělané, že chvílemi přemýšlíte, jestli to co vidíte je kreslené nebo hrané. Prostě něco úplně jiného. Skvělé, ráda bych doporučila ke shlédnutí, ale pochybuji, že se někde v nejlbližší době s tímto zajímavým souborem budete  moci potkat.

Národní divadlo v Brně připravilo pro činoherní scénu Reduta novou hru s názvem "Věra". Představení je průřezem života naší královny gymnastiky, držitelky 11 olympijských medailí. Portrét celosvětově uznávané sportovkyně, její triumfy v Tokiu a na olympiádě v Mexiku, tichý protest proti okupaci v r. 1968, podpis dokumentu 2000 slov, strmý pád, manželství, rodinná tragédie, 20 let života v ústraní a nový návrat.

Vitka - Vitulka - Vítězslava Kaprálová (1915 - 1940). Narodila se v Brně v rodině hudebního skladatele a učitelky zpěvu. Své první dílo zkomponovala již v 9 letech. Studovala jako vůbec první dívka na brněnské, později na pražské konzervatoři skladbu a dirigování. Později získala stipendium v Paříži. Byla žačkou B. Martinů, který se stal jejím spolupracovníkem i důvěrným přítelem. Dirigovala Českou filharmonii i orchestr BBC. Jejím životem prošlo mnoho dalších mužů, významných hudebních osobností. Na sklonku života se provdala za Jiřího Muchu, syna slavného malíře. Brzy po svatbě v pouhých 25 letech zemřela na tbc. V současné době má hrobku na Ústředním hřbitově v Brně.
To byla Vitka a o ní je poslední premiéra v DNP; v hlavní roli skvělá Tereza Marečková.

Konečně jsem byla po dlouhé době v ND v Praze, a to ve Stavovském divadle. Dostala jsem lístek na divadelní představení Audience u královny s Ivou Janžurovou v hlavní roli. Byla úžasná. Téměř tři hodiny na jevišti, dokonalá práce maskérů a kostymérů, kloboučky, kabelky, rukavičky.... Královna jak vyšitá.

foto: oficiální divadelní plakát

4 sestry jsou úsměvné divadelní představení, které neurazí, ale nic k hlubokému přemýšlení v něm není (ale mohlo by být). Je to je bláznivá letní komedie od našeho momentálně nejúspěšnějšího spisovatele Patrika Hartla. Toto  představení se bude určitě divákům líbit, i díky známým a skvělým představitelkám hlavních rolí. 

Letošní prázdniny jsem si "zpříjemnila" a taky zkomplikovala zlomenou rukou. S rukou v sádře se nedá skoro nic dělat, takže můj PPA (plán prázdninových aktivit) se rázem úplně změnil. Musela jsem zrušit kurz focení, výlety mimo Brno, protože nemůžu řídit auto, nemůžu se koupat, což je v létě obzvlášť smutné, nemůžu se pořádně oblíct, nemůžu si ani ukrojit chleba - je toho prostě moc, co nemůžu, ale zase můžu víc číst, můžu si kdykoliv dát s kamarádkou vínko, můžu jít na výstavu, do kina nebo na autorské čtení...

Po shlédnutí životopisného snímku Egon Schiele o slavném rakouském "kontroverzním" malíři s částečně českou krví, který maloval a miloval mladé ženy a dívky, byla návštěva galerie Albertina s výstavou jeho obrazů  vítanou záminkou pro cestu do Vídně. Pěkně autobusem, až do centra, žádné hledání místa k parkování, žádná přeprava metrem nebo MHD a navíc možnost dát si pivko, vínko.... Sluníčko, teploučko, příjemná společnost, pěkná procházka starou částí Vídně - je důležité, umět si to správně užít.

(krev je krev), drama o ženách, které bohovaly

foto: MdB plakát

Olgoj Chorchoj je mýtický písečný červ, který žije někde v mongolské poušti Gobi nebo taky název designerského studia zakladatelů  Michala Froňka a Jana Němečka.