pro Zuzku

Brněnská hvězdárna a planetárium na Kraví Hoře je jednou z nejlepších organizací, které spravuje město. Pořád se tam něco děje, pořád se vymýšlí něco nového, další a další akce, které by mohly přitáhnout i ty, kteří ještě Hvězdárnu neznají. Kromě možnosti pozorování hvězd, se nabízí i promítání 3D a 2D filmů pod hvězdnou oblohou super moderního digitária, různé přednášky a akce pro školy. A k tomu ještě venkovní zastavení s fyzikálními zajímavostmi - prostě místo pro všechny věkové kategorie.

Poslední připomenutí loňských Vánoc - návštěva Třeště. Třešt má několik kostelů, bývalý zámek, muzeum, židovskou čtvrť, synagogu. židovský hřbitov... Ale nejznámější je třešťské betlémářství. Výroba betlémů má tradici dlouhou více než 200 let. Na betlémy v tuto dobu narazíte všude. V muzeu, v Schumpeterově domě, v kostelech, ale hlavně v jednotlivých domácnostech.

Sklepní jazzový klub U kouřícího králíka je dnes už legendou. Hráli tady nejrůznější slavní jazzmani. A teď ještě přibyla kavárna s nápisem Sorry, pečeme jinak. A doopravdy: nádherné, zajímavé dorty a spousta dalších dobrot a k tomu příjemný, útulný interiér.

Když je venku zima a větrno, je možno se schovat do jeskyní, kde je celoročně stálá teplota okolo 6 - 8 stupňů. Sloupsko-šošůvské jeskyně v Moravském krasu jsou otevřeny celoročně, ale protože jsou také zimovištěm chráněných druhů netopýrů, jsou některé části jeskyní pro návštěvníky uzavřené, nikde se nesvítí, a na prohlídky si musíte vzít z domu baterku (ale o to je to zajímavější).

Je dobře nevěřit kritikům a recenzentům. Už dlouho jsem se těšila na nový španělský film s Penélope Cruze a Javierem Bardenem v titulních rolích. Teď se film objevil v kinech, a tak se objevily i kritiky, které byly, k mému převapení, docela nepříznivé. Trochu mi to vzalo náladu, ale chtěla jsem si udělat svůj názor. A dobře jsem udělala.

Třebíč je menší pěkné městečko, které se rozkládá na obou březích řeky Jihlavy. Město je plné památek, těch křesťanských, ale zejména těch židovských, protože tu po staletí žili vedle sebe křesťané i židé, což není vůbec obvyklé. Židovské město i židovský hřbitov (jeden z největších ve střední Evropě s 3 tis. náhrobky) jsou zapsány na seznam kulturního dědictví UNESCO.

Výlet do Holandska tentokrát trochu netradičně. Žádné památky, žádná muzea, ani souhrnná výstava Rembrandta - prostě jenom foťáky na krku, stativ, objektivy a fotíme, fotíme, fotíme se skupinkou podobných nadšenců a pod "odborným vedením".

Skoro přesně po 4 letech http://www.prozuzku.cz/clanky/mam-rada/rajhrad---svet-za-zavrenymi-dvermi.html. se znovu objevila možnost nakouknout do jinak nepřístupné části benediktýnského kláštera v Rajhradě. Do části, kam se návštěvníci běžně nedostanou. A to mě zajímalo a zajímá.

Docela dlouho jsem nebyla v kině. Ale tentokrát jsem se rozhodla bez příprav, téměř okamžitě. V mém oblíbeném retrokině totiž dávají poslední španělský film Pedra Almodóvara "Dolor y gloria", který soutěžil letos na filmovém festivalu v Cannes, a i když film samotný nevyhrál (což je škoda), tak hlavní představitel A. Banderas získal cenu za nejlepší výkon v hlavní roli.

Janáčkovo divadlo v Brně se stavělo v letech 1961 - 1965 podle projektu Jana Víška. Divadlo bylo v době svého otevření největším a technicky nejlépe vybaveným divadlem v tehdejším Československu. Použité materiály: železobetonová konstrukce a vnitřní povrchy z mramoru, dřeva, skla a hliníku.

dobové foto: CTK

Trochu z ruky (pro mě) je obec Branišov u Toužimi (Karlovarský kraj), ale pokud tímto směrem někdy pojedete, tak si udělejte zajížďku - je tu moc krásně. Kdysi dávno tu u rybníka stál slavný poutní kostel sv. Blažeje, kam mířili poutníci ze všech směrů a kde stávaly o pouti kramářské stánky. Původně královský majetek, nechal král Václav I. své matce Konstancii, vdově po Přemyslu Otakaru I. , která prodala majetky v roce 1233 klášteru v Teplé. Dnešní barokní podoba kostela pochází z let 1732-3. Po rozsáhlém požáru v r. 1957  kostel přišel o svoji střechu, pustl a po zřícení klenby zbyla z něho jen zřícenina. Dnes je kostel kulturní památkou, stávající zdivo bylo sanováno a konají se zde občasné kulturní akce.

Mám období, kdy se mi zalíbí jeden autor a přečtu od něho všechno dostupné. Tak jsem měla kdysi období Viewegha, taky období Jiřího Hájíčka, potom i období Kateřiny Tučkové a teď mám období Aleny Mornštajnové. Poslední kniha, kterou jsem četla, je její letošní novinka "Tiché roky".

 

Technická památka Baťův kanál je skvělý tip na výlet. Buď na lodičkách a nebo na kole, protože podél kanálu a řeky Moravy vede krásná cyklostezka, kde se vyřádí i děti.