pro Zuzku

Mám ráda povídky, hlavně povídky románových autorů. Baví mě víc, protože jsou krátké a taky u nich, na rozdíl od románů, neusínám. Povídky nečtu nikdy naráz, spíše si je vychutnávám jednu po druhé..

Málo čtu - to je konstatování. Ve srovnání s mými známými, fakt málo. Za minulý rok jsem přečetla jenom pár knih. Takže změna! Letos to musí být lepší. A protože si nedávám novoroční předsevzetí, tak je pro mne "Čtenářská výzva 2016" tím správným řešením. Mám ráda výzvy, ráda postupuji podle nějakého vytýčeného programu a plním dané úkoly. 20 knih (vlastně už jenom 19) podle předem zadaných kritérií - to snad zvládnu!
Tak jsem výzvu přijala a uvidíme.

Dokument Zkáza krásou - známý příběh o slavné herečce z autorské dílny Heleny Třeštíkové, jsem chtěla vidět ještě před tím, než se půjdu podívat na nový film Filipa Renče: Lída Baarová.

Druhá přečtená kniha do mé "čtenářské výzvy". Jenom nevím, do které kategorie ji mám zařadit. Je to kniha o velkém přátelství, je to kniha, která byla zfilmovaná, byla i převedena do divadelní podoby, určitě byla přeložena i do angličtiny a má 197 stran. Norský autor Ingvar Ambjornsen.

Kdo zná knihu Kateřiny Tučkové - Vyhnání Gerty Schnirch, ví o čem to bude.

Já u pramene jsem, a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jak červ, oděn jak prelát sám;
směji se v pláči, doufám v zoufání;
mně lékem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám, a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.

Asi 35 km severně od Brna se nachází malý městys Svitávka, který se může pochlubit bohatou historií i zajímavou současností a to je cíl dnešního výletu. Velká a Malá Löw-Beerova vila od stavitele Josefa Nebehostěného, postavené v letech 1900 -1902, resp. 1906, opevněný kostel sv. Jana Křtitele, bývalý mlýn a další.

Jestli se něco v poslední době v Národním divadlo Brno opravdu povedlo, tak je to balet s názvem Petite Mort (Malá smrt). V lednu byla premiéra.

Nikdy by mě nenapadlo, že jsem schopna přečíst tak tlustou knihu. Když jsem se přihlásika do Čtenářské výzvy, bylo mi jasně, že největší problém bude bod č. 8, tzn. přečíst knihu, která má více než 400 stran. Limit jsem splnila na 130%, protože "moje" kniha má stran 534. Jedná se o historický román, který napsal dánský spisovatel Kim Leine. A pokud mám knihu shrnout do jednoho výrazu, tak je to kniha DRSNÁ! A jednou stačilo!

I když to měl být zimní výlet se sněhem, rampouchy a ledem na přehradě, byl to nakonec výlet spíše jarní, úplně bez sněhu, ale taky hezký. Podél řeky Svratky cestou na přehradu se dá vyfotit hodně pěkného, tentokrát zejména vodní ptactvo. Hlavně labutě se vůbec nebály a klidně se nechaly fotit úplné zblízka.

S podtitulem "Zcizené deníky fantoma erotické fotografie".
O tomto nedostudovaném malíři z Kyjova, kterého proslavily neostré, mírně erotické, poničené a rozmazané fotky málo oblečených žen a dívek, které fotograf pořizoval z úkrytu např. na koupališti, jsem už psala po návštěvě jeho výstavy. 
Miroslav Tichý - loco, artista, fotógrafo y vagabundo                                                                                                                                                                                                                                                                              

Mám ráda brněnské kavárny, a jsem ráda, když objevím nějakou novou. Třeba tu na Jezuitské ulici. Zvenku vypadá jenom jako "normální" květinářství, ale když se zastavíte u výlohy, uvidíte, že mají nabídku i nádherných makronek, rakviček a jiných laskomin, a když vstoupíte dovnitř, zjistíte, že uvnitř je i kavárna.

"Oni byli krutí, já můžu být taky", říká Arnošt Goldflam o své hře. Komické historky z Hitlerovic kuchyně, ze kterých až někdy mrazí, aneb šest obrazů z Führerova života podle A. Goldflama.

Do své čtenářské výzvy přidávám další knihu. Kniha přečtená za jeden den (zadání 14). Kniha by mohla být i jiných kategoriích. Je od českého autora (11), má méně než 200 stran (6), byla přeložena do angličtiny (5) a byla sfilmována (7), i když se zatím ještě v kinech nepromítala.

Tady, v prostoru za autobusovým nádražím Zvonařka, by podle jedné varianty mělo stát nové "odsunuté" železniční nádraží Brno, které by nahradilo to stávající v centru města. Ale nestojí, a tak je celá oblast jedno velké smetiště, polorozbořené domy plné podivných lidí, vytlučená okna a všude špína a neskutečný nepořádek.
Všichni, co do toho mohou mluvit, se hádají, jestli varianta nádraží uprostřed města nebo nádraží odsunuté, a léta plynou a v Brně máme jenom to stávající hnusné. Přitom myšlenka a potřeba nového nádraží je už stará spoustu let. A mezi tím nám ujíždí pomyslný vlak a některé z vysokorychlostních tratí už Brno míjí, takže za pár let už možná budou všechny důležité spoje jezdit mimo Brno, a přitom bylo Brno prvním významným městem v České republice, kam v roce 1839 dorazil první parní vlak dráhy císaře Ferdinanda na dokončené odbočce trati Wien - Krakow.

Petrolejové lampy - klasika v úplně klasickém podání, které už dnes nebývá úplně běžné, spíše je to vyjímečné. Často se klasika přepracovává až příliš moderně, což se ne vždy povede a mně se to povětšinou nelíbí.
Tak tentokrát je představení opravdová klasika, která se povedla, včetně nápadité scény a kostýmů, kterou má od únorové premiéry na repertoáru činohra Národního divadla v Brně.

Stalo se to 8.12.1980, tehdy zabil šílenec Mark David Chapman legendárního člena skupiny Beatles Johna Lennona. S názvem Podivnej brouk aneb Kdo zabil Johna Lennona se hraje na Sklepní scéně Divadla na Provázku.

Na knihu Klingsor - O malíři, který neudělal díru do světa od autora Torgny Lindgrena, jsem se těšila. Má sympatický počet stran (170), četla jsem příznivou recenzi a téma umělce - malíře, který v životě nic nedokázal, mě lákalo. Nicméně jsem se do čtení musela nutit.