pro Zuzku

Je doba pěších výletů. Všechno je zavřené, nikam cestovat se moc nesmí, takže aspoň že máme krásné okolí města a dá se chodit, fotit a poznávat spíše krásy přírody. Dnes jsme zajeli do Soběšic a po červené prošli cestu Karla Morávka. I když cesta vede skoro po vrstevnici, moc velká pohoda to nebyla. Část cesty je hodně úzká, část hodně rozrytá, a po dnešní oblevě pěkně ledovatá. Cesta vede převážně lesem, jen občas se otevřou výhledy směr Hády. Na cestě je několik zastaveni, které vybudovala Mendlova lesnická škola, krásně opravená Melatínská studánka a taky pamětní desta K. Morávka (ale tu jsme minuli). Cesta vede  i přes potok, ale tam byl takový sráz, že jsme to raději obešli. Takže se zacházkou 8 km, ale díky ledovatému terénu, nám to dalo docela zabrat. 

Karanténa - Lockdown - nebo jak chcete. Dříve něco úplně nepochopitelného, něco ze světa sci-fi, dnes důvěrně známé... Je zvláštní, že kniha byla napsaná během 6 týdnů, ale už před 16 lety v roce 2005, kdy se o jakékoliv pandemii psalo jen v fantasy knihách a na španělskou chřipku se vzpomínalo jako na dávnou minulost, kterou si už nedokážeme vůbec představit. 

Na sever od Brna, v oblasti Moravského krasu, okolí Blanska, Adamova, Křtin, Kanic, Vranova se nachází zalesněné území nazývané Lesnický Slavín. Jedná se o soubor studánek, památníčků, pomníků, upravených palouků, lesních cest a cestiček, na území, které patří Školnímu a lesnímu podniku. Objekty, studánky a památníky jsou věnovány lesníkům, pedagogům, vědcům i umělcům, nějakým způsobem spjatých s přírodou a zejména lesy. Často jsou zejména studánky věnovány zvířatům a samotné přírodě. Za zakladatele Lesnického slavína jsou považováni Josef Konšel, Rudolf Haša a později nejznámější Josef Opletal, kteří od 20. let 20. století začali budovat toto úctyhodné dílo. Slavnostní otevření Lesnického Slavína proběhlo v roce 1929. 

K nejvíce fotografovaným místům v okolí Brněnské přehrady patří kromě hradu Veveří i nedaleko horního vstupu do hradu stojící kostelík Matky Boží nebo také Nanebevzetí Panny Marie na Veveří, který pochází z 12. století, a první písemná zmínka z r. 1240. Kostelík býval tehdy součástí zeměpanského dvorce, středověké vesnice, která patrně zanikla za husitských válek. Původní románská stavba byla později přestavěna v gotickém stylu. Současná podoba kostelíku je výsledkem přestavby z 15. st.

Doba je divná. Přísný lockdown, zákaz pohybu mimo okres. My, co bydlíme ve větších městech, to zvládneme, ale co ti, kteří bydlí na malých obcích a hranice jim vede doslova "za barákem"... Nic se nedá dělat, vycházky musíme plánovat podle možností. I to má svá pozitiva. Člověk často nezná ani památky v okolí svého bydliště. Tak jsem si naplánovala několik vycházek do míst, která moc neznám. Dnes výlet k poutnímu kostelu Panny Marie Pomocnice v Líšni.

Při pohledu z okna na zasněžené trávníky, je skoro neskutečné, že jsem včera fotila už krásně rozkvetlé koniklece na Kamenném vrchu v Brně. I tak letos rozkvétají podstatně později. Ale krása je to nesmírná...

V rámci povoleného omezení pohybu jen v rozsahu okresu dnes výlet do Židlochovic k loveckému zámku a do parku obklopujícího zámek. Židlochovický zámek je krásný a vždycky byl krásně udržovaný, protože je za plotem a není otevřený pro turisty. Od r. 1918 patří státu a stát jej využívá při návštěvách delegací. Na zámku pobýval i president Masaryk a spousta jiných vládních činitelů.

Nejmladší křížová cesta na jižní Moravě se nachází v Popicích, ve viniční trati Svidrunk na pozemcích vinohradu rodinného vinařství Žídek. 14 zastavení vtesaných do bílého mramoru ze slezského lomu v Supíkovicích uprostřed vinohradů s nádherným výhledem na Pálavu - to určitě stojí za návštěvu.

V blízkosti centra města Brna se nalézá průmyslový areál bývalé textilky Mosilana. Areál, o kterém se mluví. Jeho lukrativní poloha blízko středu a nádraží je lákavá pro spoustu investorů. Všechno zbourat, srovnat se zemí a nastavět krabice, čím vyšší, tím lepší a škatule, kanceláře, byty...a připomínka staré slavné textilní tradice brněnského Manchesteru by měla zmizet. Ale možná něco zůstane... Uvidíme.

Nedaleko Mikulova u obce Sedlec stával kdysi most přes Nový rybník (dříve rybník Portz) a umožňoval majitelům přilehlého loveckého zámečku na ostrůvku snadný "suchý" příjezd až k jejich letnímu sídlu. Cihlový most s 15 oblouky nechal vybudovat v 17. století kardinál František z Ditrichštejna. Most byl 95 m dlouhý, 3,7 m široký a uprostřed měl zvedací mechanismus, který umožňoval proplouvat i pod ním. V současnosti je rybník mnohem menší, protože jeho část byla vysušena při budovaní nedaleké železniční trati. Takže kolem mostu už vlastně žádný rybník není. 

Po strašně dlouhé době výlet do Prahy. Důvod je jasný - výstava asi neslavmější české malířky vlastním jménem Marie Čermínové, kterou zná celý svět jako Toyen (1902-1980). Tajemná osobnost, opředená mnoha záhadami, za kterou mluví její dílo.
Díky všem možným opatřením a velkému zájmu je nutno vstupenky na výstavu objednat a zaplatit dopředu, a navíc je pobyt v galerii omezen nejen počtem lidí, ale taky časem. Na výstavu máte cca 80 min, což je podle mě málo, zvláště pokud si chcete o malířce něco přečíst. Nevadí, hlavně, že to klaplo. 

Mám ráda kosatce, kvetou krátce v květnu, ale krásné jsou moc. Největší sbírku kosatců je možno vidět v Botanické zahradě v Praze, v Průhonicích a v Arboretu Mendelovy univerzity. A jednou za rok se na tu krásu můžete přijít podívat. Výstava IRIS 2021 otevřela po dlouhé době zatím jenom venkovní prostory Arboreta. Latinský název Iris pochází od ředké bohyně duhy, protože počet barev a druhů je obrovský. 

Strašně to letí. Před 4 lety jsem poprvé s foťákem navštívila poeticky malebnou krajinu směr Karlín, Šardice, Kyjov, která se nazývá Moravské Toskánsko. Oblast hodně vyhledávanou fotografy z celé republiky i ze zahraničí. Letos jsem návštěvu zopakovala a znovu se ubezpečila: je to fakt nádherná krajina.  

Střevíčník pantoflíček je naše nejkrásnější orchidej. Krásné květy vykvétají koncem května. Je silně ohroženým druhem, který se vyskytuje jen na pár místech v ČR, na okrajích polostinných lesů, nejčastěji na vlhkých vápenatých půdách, které v létě vysychají. Nádherný i nápadný květ je obvykle dobře ukrytý, a ti, kteří vědí kde ho hledat, své znalosti trochu tají, což je možná dobře. protože jen tak se tato krása může zachovat i do budoucna.

Můj kulturní zážitek v Praze byl tentokrát malý, nenápadný. V ulici Újezd je ve vnitrobloku domů malý zarostlý dřevěný domeček. Je to ateliér fotografa Josefa Sudka, který zde určitou část svého života tvořil. Dnes se zde koná výstava "Na návštěvě" z cyklu Zahrádka paní sochařové. Ta paní sochařová je Hana Wichterlová (1903-1990), která měla svůj sochařský ateliér o kousíček dál na druhé straně ulice. A Josef Sudek k ní chodíval na návštěvy a fotil její díla v různých ročních dobách na zahradě u její vilky.
 

Praha není stále ještě plná turistů, takže i na významných památkách potkáte málo lidí, a v nádherné Vrtbovské zahradě na pražské Malé Straně nebyl skoro nikdo. Tak jsem si tu nádheru mohla opravdu užít. Vrtbovská zahrada leží na svahu Petřína a je považována za jednu z nejhezčích barokních zahrad v Evropě. Je součástí kulturního dědictví UNESCO. Téměř v centru města, a přesto krásný tichý romantický kout.

Někdy se to tak poštěstí a vy se neplánovaně ocitnete někde, kde jste měli být už před 2 roky, jenomže přišel neočekávaně covid, a všechny cesty se zrušily. A když se pak znovu objevila možnost jet, resp. letět, tak jste ani neměli čas na rozmyšlenou!
Santiago de Compostela je snad nejznámější poutní místo křesťanů. Sem každoročně putují tisíce věřících po různě dlouhých Svatojakubských cestách, aby uctili památku sv, Jakuba.
 

Už dlouho jsem nepřečetla žádnou knihu, o které bych mohla říct: zaujala mě, je fakt dobrá. Ale teď mám tip - a kupodivu knihu pro děti.

Když bylo před 10 lety rozhodnuto, že bude Slovanská epopej odvezena z Moravského Krumlova do Prahy, tak mi to připadlo hrozně nespravedlné. V Praze, kde je tolik jiných památek, si skoro nikdo nevšimne, že něco přibylo, zatímco Krumlov bez Muchy a Epopeje už nebude mít nic, co by přitáhlo návštěvníky. Jsem ráda, že se to změnilo. Epopej je znovu v Krumlově. A zájem je velký.

Když někomu řeknu, že jsem byla na výletě v Luži, tak se hluboce zamyslí a řekne: Kde to proboha je?? Takže okres Chrudim, kraj Pardubický a asi 2600 obyvatel. A když ještě pošlu pár fotek, tak jsou všichni překvapeni, jak krásné toto město je.