pro Zuzku

Je doba pěších výletů. Všechno je zavřené, nikam cestovat se moc nesmí, takže aspoň že máme krásné okolí města a dá se chodit, fotit a poznávat spíše krásy přírody. Dnes jsme zajeli do Soběšic a po červené prošli cestu Karla Morávka. I když cesta vede skoro po vrstevnici, moc velká pohoda to nebyla. Část cesty je hodně úzká, část hodně rozrytá, a po dnešní oblevě pěkně ledovatá. Cesta vede převážně lesem, jen občas se otevřou výhledy směr Hády. Na cestě je několik zastaveni, které vybudovala Mendlova lesnická škola, krásně opravená Melatínská studánka a taky pamětní desta K. Morávka (ale tu jsme minuli). Cesta vede  i přes potok, ale tam byl takový sráz, že jsme to raději obešli. Takže se zacházkou 8 km, ale díky ledovatému terénu, nám to dalo docela zabrat. 

Karanténa - Lockdown - nebo jak chcete. Dříve něco úplně nepochopitelného, něco ze světa sci-fi, dnes důvěrně známé... Je zvláštní, že kniha byla napsaná během 6 týdnů, ale už před 16 lety v roce 2005, kdy se o jakékoliv pandemii psalo jen v fantasy knihách a na španělskou chřipku se vzpomínalo jako na dávnou minulost, kterou si už nedokážeme vůbec představit. 

Na sever od Brna, v oblasti Moravského krasu, okolí Blanska, Adamova, Křtin, Kanic, Vranova se nachází zalesněné území nazývané Lesnický Slavín. Jedná se o soubor studánek, památníčků, pomníků, upravených palouků, lesních cest a cestiček, na území, které patří Školnímu a lesnímu podniku. Objekty, studánky a památníky jsou věnovány lesníkům, pedagogům, vědcům i umělcům, nějakým způsobem spjatých s přírodou a zejména lesy. Často jsou zejména studánky věnovány zvířatům a samotné přírodě. Za zakladatele Lesnického slavína jsou považováni Josef Konšel, Rudolf Haša a později nejznámější Josef Opletal, kteří od 20. let 20. století začali budovat toto úctyhodné dílo. Slavnostní otevření Lesnického Slavína proběhlo v roce 1929.