pro Zuzku

Podzimní abstrakce.

Měla jsem ráda Petra Šabacha. Měla, protože nedávno zemřel. Jeho humor vycházející ze života a odposlouchaný v svém okolí, mě (a nejen mě) mnohokrát přiměl k hlasitému smíchu. A to nemyslím jen ty známé scénky z mnoha dnes už legendárních filmů, které se staly všeobecně milované.

Těšila jsem se na Kunštátské řemeslné trhy. Ale měla jsem trochu problém. Znám se, protože se mi většinou líbí spousta věcí, a já utrácím za to, co tak nutně nepotřebuji. Pro jistotu jsem si sebou vzala omezené finance, abych se moc nerozjela. Každopádně jsem si chtěla koupit velký hrnek s víčkem, aby mi do něj nelítaly mouchy a něco pro radost.

Zvlněná krajina směr Kyjov - to je Moravské Toskánsko. Přitahuje spoustu fotografů.

Jak na Nový rok, tak...
Takže i když je hnusně, mrzne, kvůli mlze není skoro vidět, sníh nikde, všude jen námraza, ale ta je taky krásná.

Mám ráda prázdninové plány. Tak jako si někdo dělá plány a předsevzetí do nového roku, já si dělám plány na prázdniny. I když prázdniny jako takové se mě už vlastně netýkají, stejně každý rok vnímám ten 2 měsíční letní čas tak nějak jinak, tak uvolněně, jakoby neexistovaly normální povinnosti a vždycky si slibuji, co všechno během těch dlouhých prázdninových dnů stihnu. A protože prázdniny teprve začínají, tak si to raději sepíšu...

Mám ráda Báru Š. Už dlouho čtu její blog a tentokrát (již poněkolikáté) jsem sáhla po její první knize, kterou vydala v roce 2013 pod názvem Šťastná kniha. Čím dál častěji se mi zdá, že píše o mně, i když jsme se nikdy neviděly, a věkově je někde mezi mnou a mojí dcerou.

Při cestě pro lístky do divadla jsem objevila úplně novou kavárnu. Divná paní. Je neuvěřitelně klidná, tichá, ve starém duchu. Nachází se v krátké uličce v jedné z nejstarších částí Brna. Zatím se o ní málo ví, ale to bude určitě brzy jinak. A káva je tu skvělá. Jenom je mi líto obsluhy, která musí běhat po úzkých točitých schodech.