pro Zuzku

Důvody, proč mám ráda vernisáže (obecně):
1. jsou většinou spojeny s nějakou další kulturou,
2. jsou většinou spojeny s nějakým přípitkem (ale jezdívám převážně autem, takže pro mě vodu, prosím),
3. jsou většinou spojeny s výkladem o autorovi (autorech),
4. většinou se na nich může bez omezení fotit
a vidět něco dřív než většina ostatních, mě prostě baví

Zhruba před rokem jsem psala, že mám ráda srazy. A teď už vím, kdy bude ten letošní: 12.-14. června. Místo je pořád stejné: Pasohlávky. Tak jsem zvědavá, jak se to letos povede a kdo vlastně přijede. Ale vím, že to "zdravé" jádro určitě bude (jako  každý rok) a když se objeví někdo nečekaný..., koho jsme dlouho neviděli, tak to bude jenom fajn.

Mám ráda, když se někdy člověk dostane do míst, která jsou většinou pro běžné návštěvníky zavřená, někam, kam se běžně nechodí. Tentokrát do prostor významného kláštera nedaleko Brna s dlouhou bohatou historií. 

Medvědí česnek znaly naše babičky, pak se na něj nějak zapomnělo a teď je zase ve velké oblibě. Restaurace (i ty nejluxusnější) nabízejí jídla s medvědím česnekem. Takže nůžky, papírovou tašku a hurá do lesa, kde roste!!

Mám ráda sourozence Ulrychovy. Tak nějak patří k Brnu a jejich vánoční koncert je neodmyslitelnou součástí mých svátků. Beznadějně vyprodané Městské divadlo a průřez 50-letou historií společných hudebních vystoupení. Nechoď do kláštera, Až jednou červánky, Javory, Zvon, Zvláštní znamení, Kdysi před léty, Modlitba, Jízda králů, Putovali hudci, hit za hitem, včetně těch vánočních a taky několik novinek.

Mám ráda obrázky španělského malíře Joana Miró. Působí na mě nesmírně vesele, optimisticky a naivně dětsky. Retrospektivní výstavu jeho děl z muzeí a soukromých sbírek celého světa jsem si prostě nemohla nechat ujít. Naštěstí zajet si do Vídně na celodenní výlet je pro mě mnohem jednodušší, než jet do Prahy.

Mám ráda tradice. Jednou z těch podzimních jsou výlovy rybníků, jakási předzvěst blížících se vánočních svátků. "Můj" rybník, kam každoročně na výlov jezdím, je Vrkoč u Ivaně, ve směru z Brna na Mikulov.

Mám ráda dokumenty od Olgy Sommerové, mám ráda Olgu Sommerovou, i když s ní mnohdy nesouhlasím. Líbí se mi, jak si umí stát za svým, jak má na věci jasný názor. Líbil se mi film Věra 68, a proto jsem se moc těšila i na Rebelku Martu K.

Mám ráda varhanní hudbu. Ráda sedím v přítmí kostela a poslouchám se zavřenýma očima. Zapomínám na vše kolem. Varhanní hudba mě uklidňuje a povznáší. Je jedno, jaký je autor, jestli je stará nebo moderní - je to zajímavé, ale líbí se mi každá. Prostě ráda poslouchám varhany. Teď si mohu užívat unikátní plný zvuk nových varhan v jezuitském kostele v Brně.

Mám ráda srazy. Ty se spolužáky. Hlavně z vejšky. Je tam sranda, nemají oficiální charakter, nikdo se nezpovídá, kolik má dětí, manželek, milenek... Prostě se jen tak klábosí a je to úplně stejné jako když jsme chodili do školy. Stejně "blbé" řeči, vtípky, historky staré spoustu let, zážitky z vojny (tehdy ještě byl povinný rok po škole), nic se nemění, všichni jsou stejní, jenom trochu starší, trochu tlustší, ale máme nadhled, zkušenosti, někdo i vnoučata, ale taky už nejsme všichni, myslím nejen na srazu, ale vůbec na světě. A proto si to užíváme a každý rok víc a víc a Ti, co jezdí pravidelně, se už dopředu hlásí a dotazují, kdy to zase bude! Tak tento víkend! 13.-15.6.2014.