pro Zuzku

Příběh Marie je francouzský film, natočený podle skutečné události z konce 19. století. Děj se odehrává v ústavu, kde jsou internovány hluchoněmé děti, o které se starají jeptišky. Do ústavu přijíždí Marie, čtrnáctiletá hluchoslepá dívka, která je díky svému postižení zcela izolovaná od okolního světa. Je divoká, nemá základní návyky, její okolí ji považuje za slabomyslnou. 

Dagmar Hochová patří mezi nejznámější čs. ženy-fotografky. Zemřela před 2 lety (1926-2012) a MG v Brně získala do svého vlastnictví její fotoarchív. Probrat a roztřidit množství fotografií prý zabere několik let. MG v Brně představuje I. část jejích fotografií, které se věnují významným historicko-politickým událostem (1968,1989), známým osobnostem, spisovatelům a autorčiným oblíbeným tématům - dětem na periferiích a starým lidem v ústavech sociální péče. Výstava není rozsáhlá, ale představu o humanisticko-dokumentární tvorbě D. Hochové si může udělat každý. Fotografie možná nejsou podle teoretických zásad a pravidel o technice a kompozici, ale mají něco navíc...velkou vypovídací schopnost.

O tom, že máme v Brně Galerii architektury ví, podle mého malého průzkumu, jen málokdo. Není se co divit, je taková nenápadná, a i když půjdete vysloveně kolem ní po Starobrněnské ulici, tak ji minete. Galerie architektury si dala za cíl "prezentovat historii i současnost české a světové architektury a snažit se přiblížit architektonická díla veřejnosti".  A kdyby měla alespoň nějakou propagaci, určitě by se jí to dařilo, protože akce pořádá moc zajímavé.

Fotograf - nový český film režisérky Ireny Pavláskové, inspirovaný osudy fotografa Jana Saudka, s Karlem Rodenem a Mášou Málkovou v hlavních rolích.

Divadelní hra Koule - Příběh vrhačky, z dílny šikovného Klicperova divadla z Hradce Králové, vznikla asi před dvěma lety podle hodně úspěšné stejnojmenné rozhlasové hry, která vyvolala tolik emocí. Režisér D. Drábek v ní vypráví o životní cestě jedné slavné sportovkyně a později i podnikatelky a činovnice, která se ve hře jmenuje Milena.

Botanická zahrada - resp. botanická zahrádka v Brně byla zřízena někdy v roce 1922 jako provizorní botanická zahrada Masarykovy univerzity, a v té samé podobě existuje dodnes, jenom několikrát změnila svoje jméno. Malá venkovní plocha, několik skleníků s ukázkami domácích a cizokrajných rostlin se nachází téměř v centru města a je velmi dobře dostupná..

Mozart & Salieri, genialita & průměrnost nebo taky Donutil & Donutil. Divadelní hra inspirovaná slavným filmem Miloše Formana, hra původně určená pro Prahu, pro Divadlo na Vinohradech, kde se po změně vedení divadla už na program nedostala, což je vlastně dobře, protože byla nastudovaná v Brně v DNP, pod vedením Vladimíra Morávka. A do DNP se po mnoha letech vrátil i Miroslav Donutil (Salieri), který se na jevišti potkává se svým synem Martinem (Mozart). 

Knihu současného anglického spisovatele Simona Mawera Skleněný pokoj o osudech slavné vily Tugendhat a lidí okolo ní znám, autora znám taky, byla jsem na jeho autogramiádě a mám od něho v knize věnování, a kniha - tak ta se mi moc líbila, hlavně mě zaujalo, jak anglický autor S. Mawer zná českou historii. Světovou premiéru hry podle románu připravilo Městské divadlo Brno a spisovatel S. Mawer byl s manželkou na předpremiéře 6.2. a seděl přede mnou.

8 km od Tišnova v krásné krajině Svratecké hornatiny na malém kopečku v nadmořské výšce 330 m až 400 m leží městys Lomnice. Lomnice je stará osada zmiňovaná poprvé už v r.  1265. 
Místo, kde je co obdivovat.

Zámek Letovice znám z minulosti jako neudržovanou a nepřístupnou ruinu, která je krásně vidět ze silnice na Svitavy. Po revoluci se v restituci navrátila poslednímu majiteli hraběti Alexandru Kálnokymu, který asi netušil, v jakém stavu zámek je. Takže skutečnost, že se rozhodl zámek prodat, mě nijak nepřekvapila. Co je pro mě ale úplně nepochopitelné, je fakt, že se našel kupec, který zámek v roce 2004 koupil. Rozsáhlou ruinu se zničenými interiéry, kde na mnoha místech došlo i k propadení stropů přes několik pater, ruinu se shnilými dřevěnými prvky navíc napadenou dřevokaznými houbami, tak to by se mělo dávat vlastně zadarmo nebo spíše naopak s obrovskou finanční dotací.

Loni na podzim, když se dělal stavebně technický průzkum budovy Ústavního soudu za účelem chystané rekonstrukce, se našla ve zdi za "závěrečným" kamenem kovová schrána s dobovými dokumenty, plány budov, fotografiemi ze stavby a nádobkou s dobovými mincemi. A teď na jeden den byly brány Ústavního soudu otevřeny, aby si i zvědavci mohli vzácné dobové artefakty z roku 1878, kdy byl Zemský dům v Brně dostavěn, prohlédnout. 

 Kniha Kateřiny Tučkové Fabrika vypráví příběh pěti generací rodu Johanna Heinricha Offermanna, který do Brna přišel v roce 1776 jako chudý vlnařský odborník. Zanedlouho však založil textilní manufakturu a stal se jedním z nejvýznamnějších občanů a mecenášů města. Kniha je vedle popisu rodinné historie i obrazem více jak dvou století minulosti brněnského textilu. Vedle příběhu textilního rodu Offermannů jsou v knize uvedena zajímavá historická hesla představující významné historické události, osobnosti tehdejší doby, stavby a hlavně dobové fotografie průmyslových továrních hal, z nichž mnohé už neexistují a z mnoha jsou pouze totální ruiny. Kniha je krásným historickým dokumentem, který zaujme všechny Brňany, kteří mají rádi své město a jeho historii a nejen je.

V Brně v prostoru mezi ulicemi Tábor, Jana Babáka a Chodské jsou plochy, které vždycky měli v užívání vojáci. Už kdysi za 1. světové války zde byla zřízena polní nemocnice a součástí nemocnice byla i kaple. Ta kaple má ohromně zajímavou historii.

Koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) je krásná fialová rostlina, která se vyskytuje ve velkém na Moravě a nejvíce v lokalitě Kamenný vrch. Vykvétá brzy zjara a potřebuje prosluněné stráně, suché skalní stepi s mělkou půdou. 

Pět herců, skvělé obsazení (Antalová, Skála, Havelka...), francouzská komedie - to je nová hra v MdBrno.

Bratr & bratr, resp. Saudek & Saudek - patrně nejnavštěvovanějsí brněnská výstava letošního jara. Retrospektiva k 80. narozeninám obou bratrů. Zatímco jeden právě slaví narození svého 12 (?) dítěte, ten druhý už několik let leží v kómatu v nemocnici.

Z bývalého veletržního pavilonu se po přestavbě stalo zábavné vědecké  centrum. 150 interaktivních exponátů, několik okruhů (fyzika, příroda, člověk a jeho tělo, planeta, mikrosvět...Složité přírodní jevy představené formou hry a zábavy.

Žítková - malá obec na východě Slovácka s 200 obyvateli, kterou znalo do r. 2012 jen pár lidí. Do povědomí veřejnosti se obec dostala až po napsání velmi úspěšného románu Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně. Podle románu připravilo Zlínské divadlo stejnojmenné představení, které občas hostuje i u nás.
Délka představení 3,5h se zdá šílená, k tomu asi 35 postav, ale děj je přesto nesmírně poutavý a přehledný, i když se vyvíjí se v několika dějových i časových rovinách, stejně jako kniha.

Jedinečné, skvělé, úžasné - takové je představení Hry o Marii!

Neznám knihy o Harry Potterovi, ani neznám první detektivní příběh "Volání Kukačky" napsaný stejnou autorkou (i když pod pseudonymem). Tak jsem si přečetla její druhý, ještě slavnější detektivní román.