pro Zuzku

Myslet si, že kniha "Odporný svět" od české spisovatelky Aleny Müllerové, bude něco pozitivního a optimistického, tak to tedy určitě ne. Přesto jsem si knihu vzala sebou na dovolenou. Kniha mě nezklamala, i když je to docela depka.

Když jsem byla posledně v knihovně a neměla nic objednaného, sáhla jsem po knize "Divné dny", která stála v nabídce novinek s doporučením prázdninová četba.

Londýn má svůj Bronx a my v Brně máme BRNOX, alespoň tak nazvala autorka Kateřina Šedá svého průvodce problematickou zónou našeho města, tzv. vyloučenou lokalitou v okolí ulic Cejl, Bratislavská, Francouzská, Křenová...

V létě skoro nečtu. S takovou asi nesplním Čtenářskou výzvu. Musím se polepšit. Z nabídky nových knih mě zaujala ta, která pojednává o životě a strastiplné cestě průkopníka přírodního léčení Vincence Priessnitze (1799-1851). Studená voda, slunce, čerstvý vzduch, pohyb, otužování a koupele - to jsou hlavní směry, které Priessnitz při léčení vyznával.

Utajené životy slavných Češek autorky Martiny Bittnerové odhalují pět nevšedních osudů slavných žen, i když "slavné" jsou některé z nich i proto, že jsou dcerou nebo přítelkyní někoho mnohem známějšího. To je třeba příběh Theodory Němcové, která se ničím neproslavila, byla "jen" dcerou Boženy Němcové.

Objevila jsem skvělou knížku. Tajemná místa naší země - autor Petr Dvořáček. Autor se v ní zastavuje na mnoha místech naší republiky, která jsou nějakým způsobem spojená s něčím tajemným. Třeba s tajemstvím templářů, s tajemstvím smrti, ďábla, pohanských svatyň, keltů, světců a různých zázraků.
Některá místa jsou mně dobře známá (Dolní Kounice, Vraclav, Mikulčice, Kostnice a Kapucíni v Brně, Templštejn, Býčí skála...), ale o mnohých slyším poprvé, a tak se moc těším, až je při svých výpravách taky "objevím". Kniha je doplněna o spoustu fotografií a může skvěle posloužit při plánování výletů.

Čtenářskou výzvu 2016 jsem splnila na 80%. Chyběly mi 4 úkoly. Knih jsem sice přečetla víc a některé úkoly bych splnila vícekrát, (třeba povídkových knih jsem přečetla několik), ale do výzvy mohla jít jen jedna. Některé úkoly jsem prostě nestihla a některé mi daly pořádně zabrat, třeba kniha od nositelky Nobelovy ceny za literaturu (vybrala jsem si A. Munro - Příliš mnoho štěstí), do které jsem se musela hrozně nutit. Díky čtenářské výzvě jsem si ale přečetla knihy, které bych si nikdy nevybrala a jsem ráda. Letos jsem se přihlásila znovu, tak se musím víc snažit.

Nedávno jsme si přečetla knihu Evy Zábranové - Flashky, ve které vzpomíná na svého otce, významného spisovatele a překladatele. A protože autora znám pouze z jeho překladů a vlastně jsem žádnou jeho knihu nečetla, přinutila mě zajímavá zpověď dcery přečíst si něco od tohoto předčasně zemřelého spisovatele. Protože povídkové knihy mám ze všeho nejradši, tak jsem zvolila knihu: Sedm povidek.

Knihy od Hájíčka jsou tak dobře "čitelné", že jsem zase sáhla po další, i když jsem si chtěla přečíst něco úplně jiného. Tentokrát je opět příběh z prostředí jižních Čech, konkrétně z okolí jaderné elektrárny a přehrady, která se zde v souvislosti s JE vybudovala.

Citace: Tichý literát Jan Zábrana (1931-1984) inspiroval spisovatelskou vlnu 60. let. Chlapecký úsměv a pouhých třiapadesát let života, do kterých se vešlo mnoho tvorby. To byl Jan Zábrana. Další a další vrstvy jeho mnohostranného talentu vyplouvaly na povrch v 90. letech 20. století v podobě jeho vydávaných próz, deníků, básní. (Deník: 2.6.2011).
O tomto člověku píše ve své vzpomínkové knize jeho dcera.
Zdroj: http://www.denik.cz/knihy/tichy-literat-jan-zabrana20110602.html