pro Zuzku

Nikdy by mě nenapadlo, že jsem schopna přečíst tak tlustou knihu. Když jsem se přihlásika do Čtenářské výzvy, bylo mi jasně, že největší problém bude bod č. 8, tzn. přečíst knihu, která má více než 400 stran. Limit jsem splnila na 130%, protože "moje" kniha má stran 534. Jedná se o historický román, který napsal dánský spisovatel Kim Leine. A pokud mám knihu shrnout do jednoho výrazu, tak je to kniha DRSNÁ! A jednou stačilo!

Druhá přečtená kniha do mé "čtenářské výzvy". Jenom nevím, do které kategorie ji mám zařadit. Je to kniha o velkém přátelství, je to kniha, která byla zfilmovaná, byla i převedena do divadelní podoby, určitě byla přeložena i do angličtiny a má 197 stran. Norský autor Ingvar Ambjornsen.

Mám ráda povídky, hlavně povídky románových autorů. Baví mě víc, protože jsou krátké a taky u nich, na rozdíl od románů, neusínám. Povídky nečtu nikdy naráz, spíše si je vychutnávám jednu po druhé..

Mnohokrát jsem si říkala, že už nechci žádnou severskou detektivku ani vidět. Nicméně týden dovolené u moře, zajímavé kritiky a dobré reference od známých - tak jsem to zase zkusila. Tentokrát se Švédem Adlerem Olsenem a jeho dílem Žena v kleci.

Nedávno jsem si postěžovala, že bych nevěděla, kdy zavolat záchranku, aby se to nebralo jako zbytečný výjezd, ale abych taky něco důležitého nezanedbala. Tak jsem dostala knihu!

Krásný název pro román o mužích a pro muže.
Když jsem viděla v tv opakování rozhovoru J. Krause s (pro mě neznámým) spisovatelem Patrikem Hartlem, tak mě kromě jeho nezapomenutelného šíleného smíchu, zaujal natolik, že mi bylo jasné, že si seženu nějakou jeho knihu. A protože knihy napsal zatím je dvě, tak už znám polovinu jeho literární tvorby.

Každé prázdniny, resp. v jejich první polovině, probíhá v Brně Měsíc autorského čtení. Gigantická akce, ve které se 31 večerů střídají na scéně Divadla na provázku čeští a slovenští autoři, kteří představují a čtou z nějaké své knihy vydané nebo teprve připravované. V posledních letech čtou i hosté z některé země. Letos je to Ukrajina, loni bylo třeba Skotsko (Peter May v Brně). A to vše se další den stěhuje do Ostravy, pak do Košic, do Krakowa a letos i do Lvova - neskutečné!

Když prázdniny, tak něco lehkého. Třeba nějakou detektivku. Třeba od Johana Theorina. Už jsem od něho něco četla a docela se mi to líbilo.

Podle jedné statistiky, (které ale mimochodem vůbec nevěřím), přečte člověk v Brazílii průměrně 2 knihy za rok, zatímco u nás připadá na jednoho obyvatele knih 17 (údaj roku 2012). Ten velký počet přečtených knih u nás se mi nezdá. Koho znám, tak skoro nečte (knihy) vůbec! Nicméně v Brazílii se nad svým malým průměrem zamyslela jedna vydavatelská společnost a pro zvýšení počtu přečtených knih zavedla tzv. Ticket books, něco jako jízdenkové knihy.

Neznám knihy o Harry Potterovi, ani neznám první detektivní příběh "Volání Kukačky" napsaný stejnou autorkou (i když pod pseudonymem). Tak jsem si přečetla její druhý, ještě slavnější detektivní román.