pro Zuzku

Čtenářskou výzvu 2016 jsem splnila na 80%. Chyběly mi 4 úkoly. Knih jsem sice přečetla víc a některé úkoly bych splnila vícekrát, (třeba povídkových knih jsem přečetla několik), ale do výzvy mohla jít jen jedna. Některé úkoly jsem prostě nestihla a některé mi daly pořádně zabrat, třeba kniha od nositelky Nobelovy ceny za literaturu (vybrala jsem si A. Munro - Příliš mnoho štěstí), do které jsem se musela hrozně nutit. Díky čtenářské výzvě jsem si ale přečetla knihy, které bych si nikdy nevybrala a jsem ráda. Letos jsem se přihlásila znovu, tak se musím víc snažit.

Nedávno jsme si přečetla knihu Evy Zábranové - Flashky, ve které vzpomíná na svého otce, významného spisovatele a překladatele. A protože autora znám pouze z jeho překladů a vlastně jsem žádnou jeho knihu nečetla, přinutila mě zajímavá zpověď dcery přečíst si něco od tohoto předčasně zemřelého spisovatele. Protože povídkové knihy mám ze všeho nejradši, tak jsem zvolila knihu: Sedm povidek.

Knihy od Hájíčka jsou tak dobře "čitelné", že jsem zase sáhla po další, i když jsem si chtěla přečíst něco úplně jiného. Tentokrát je opět příběh z prostředí jižních Čech, konkrétně z okolí jaderné elektrárny a přehrady, která se zde v souvislosti s JE vybudovala.

Citace: Tichý literát Jan Zábrana (1931-1984) inspiroval spisovatelskou vlnu 60. let. Chlapecký úsměv a pouhých třiapadesát let života, do kterých se vešlo mnoho tvorby. To byl Jan Zábrana. Další a další vrstvy jeho mnohostranného talentu vyplouvaly na povrch v 90. letech 20. století v podobě jeho vydávaných próz, deníků, básní. (Deník: 2.6.2011).
O tomto člověku píše ve své vzpomínkové knize jeho dcera.
Zdroj: http://www.denik.cz/knihy/tichy-literat-jan-zabrana20110602.html

Jiřího Hájíčka už znám. Přečetla jsem knihu Zloději zelených koní a moc se mi líbila, takže když jsem pátrala po knize na dovolenou, tak jsem šla cíleně po něčem od tohoto autora. Kniha Selský baroko je opět z jižních Čech (okolí Třeboně - tam to znám) a hlavní hrdina tentokrát nehledá vltavíny, ale je genealog a sestavuje rodokmeny na objednávku.

Na knihu Klingsor - O malíři, který neudělal díru do světa od autora Torgny Lindgrena, jsem se těšila. Má sympatický počet stran (170), četla jsem příznivou recenzi a téma umělce - malíře, který v životě nic nedokázal, mě lákalo. Nicméně jsem se do čtení musela nutit.

Do své čtenářské výzvy přidávám další knihu. Kniha přečtená za jeden den (zadání 14). Kniha by mohla být i jiných kategoriích. Je od českého autora (11), má méně než 200 stran (6), byla přeložena do angličtiny (5) a byla sfilmována (7), i když se zatím ještě v kinech nepromítala.

Nikdy by mě nenapadlo, že jsem schopna přečíst tak tlustou knihu. Když jsem se přihlásika do Čtenářské výzvy, bylo mi jasně, že největší problém bude bod č. 8, tzn. přečíst knihu, která má více než 400 stran. Limit jsem splnila na 130%, protože "moje" kniha má stran 534. Jedná se o historický román, který napsal dánský spisovatel Kim Leine. A pokud mám knihu shrnout do jednoho výrazu, tak je to kniha DRSNÁ! A jednou stačilo!

Druhá přečtená kniha do mé "čtenářské výzvy". Jenom nevím, do které kategorie ji mám zařadit. Je to kniha o velkém přátelství, je to kniha, která byla zfilmovaná, byla i převedena do divadelní podoby, určitě byla přeložena i do angličtiny a má 197 stran. Norský autor Ingvar Ambjornsen.

Mám ráda povídky, hlavně povídky románových autorů. Baví mě víc, protože jsou krátké a taky u nich, na rozdíl od románů, neusínám. Povídky nečtu nikdy naráz, spíše si je vychutnávám jednu po druhé..