pro Zuzku

Mám ráda místa, kam se nedá úplně normálně dostat. Třeba do budovy Českého rozhlasu Brno, která má své sídlo na Beethovenově ulici v Brně. Rozhlas Brno, který loni slavil kulatiny, měl postupem doby různá sídla. Střechu Zemského domu, studia na Kounicově (tehdy Leninově ul.) i areál Brněnského výstaviště. Dnes už od roku 1950 sídlí v budově bývalé banky UNION.

Dominikánský klášter v Brně byl založen ve 13. století Přemyslem Otakarem I. Dominikáni klášter postupně rozšířili a přistavěli k němu pozdně románskou křížovou chodbu. V polovině 14. století byl klášter přestaven ve stylu gotiky a koncem 15. století vznikla dodnes dochovaná pozdně gotická křížová chodba. Od roku 1297 sloužila část kláštera k zasedání zemského soudu, sněmu a byli zde jmenováni do funkcí moravští markrabí. V polovině 17. století, kdy se Brno stalo hlavním městem Moravy, zde sídlil i královský tribunál. Součástí kláštera byl i kostel sv. Michala, který byl zničený v době obléhání města Švédy. Dnešní barokní podobu získal kostel v 17. století po totální přestavbě Jana Křtitele Erny, při které byla změněná orientace chrámu se dvěma věžemi na východ. Část kláštera slouží od roku 1934 jako Nová radnice a v prostorách křížové chodby se konají příležitostné výstavy.

První dochované zmínky o Křtinách jsou z roku 1237, avšak historie městečka sahá až k příchodu moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje v 9. století. Dominantou Křtin (i když se nenachází na žádném kopečku), je monumentální barokní komplex chrámu, zámku a rozsáhlého parku podle návrhu architekta Jana Blažeje Santini – Aichla z roku 1750, bývalé sídlo premonstrátů z brněnských Zábrdovic. V současnosti patří část areálu Mendelově univerzitě v Brně.

V Brně jsou přístupné veřejnosti 4 slavné vily. Ta poslední, letos otevřená restaurovaná secesní vila, je známá jako vila Löw Beerova. Správně by se možná mohla jmenovat Fuhrmannova vila, protože si ji nechal postavit v letech 1903-1904 na ulici Drobného 22 (dříve Sadová-Parkstrasse) průmyslník Moritz Fuhrmann, majitel brněnské továrny na textilní plyše.

Je skvělé, když se občas veřejnosti otevřou zajímavá místa, která jsou normálně zavřená. Třeba některé kostely, do kterých se dostanete jen v době bohoslužeb, jinak jsou nepřístupné, ale otevírají se při příležitosti různých akcí (Noc kostelů) nebo během hudebních festivalů. To se týká i kostela sv. Augustina na náměstí Míru v Brně.

Když v roce 1899 pozval ředitel vzdělávacího spolku Vesna Fr. Mareš do Brna Dušana Jurkoviče, aby mu vybavil školu a penzionát pro dívky nábytkem a doplňky, bydlel tehdy Jurkovič na ulici Giskra Str. (dnes Kounicova) a později na Veveří 14. A protože se mu v Brně líbilo a zakázek přibývalo, rozhodl se postavit si na okraji města vlastní rodinnou vilu.

Někdy se podaří jet na výlet s lidmi podobného smýšlení a s podobným koníčkem. Tentokrát s fotografy. Je to fajn, protože nikdo nikam nespěchá, času je dost a naopak se předpokládá, že se někde bude čekat na světlo, na tmavý mrak, na západ slunce nebo dokonce na tmu, aby snímek dostal ty správné barvy a stíny. Týden focení v Telči začíná.

Na Kotlářské ulici, kousek od Konečného náměstí stojí velký, členitý a vznešený dům. Při pozornějším pohledu však člověk zjistí, že dům má vytlučená okna, posprejované lodžie, rozbitá skla a zničenou fasádu s výzdobou. Přesto je jasné, že dříve patřil k těm "lepším".

Nedaleko Ivančic v údolí řeky Jihlavy se nachází jedno z nejmagičtějších míst, které znám - klášter Rosa coeli. Zvláštní místo, úžasná atmosféra a strohá gotická architektura kláštera, který byl založen r. 1181 Vilémem z Pulína pro ženský řád premonstrátek. Ve 14. století prodělal rozsáhlou přestavbu do dnešní gotické podoby. Za husitských válek byl klášter vypálen a poté nastal jeho úpadek.
____________
Na celém světě není tolik ticha
jako když sněží v Dolních Kounicích
a probořenou střechou katedrály
snáší se k zemi bílý sníh.

Slavík tam zpívá v létě celou noc
a němá luna na cimbálek hrá
stříbrný nástroj který nemá strun
pod volným nebem v troskách kláštera
(Jan Skácel)

O tom, že máme v Brně Galerii architektury ví, podle mého malého průzkumu, jen málokdo. Není se co divit, je taková nenápadná, a i když půjdete vysloveně kolem ní po Starobrněnské ulici, tak ji minete. Galerie architektury si dala za cíl "prezentovat historii i současnost české a světové architektury a snažit se přiblížit architektonická díla veřejnosti".  A kdyby měla alespoň nějakou propagaci, určitě by se jí to dařilo, protože akce pořádá moc zajímavé.