pro Zuzku

Na zahraničním webu Iconichouses.org jsou uváděna prestižní díla světových architektů mapující moderní vily 20. století ve světě, zejména v Evropě a Americe. Nevím, podle jakých kritérií jsou stavby do seznamu zařazovány, ale fakt je, že z České republiky je zde uvedena vila Tugendhat a Jurkovičova vila (Brno), Müllerova vila (Praha), Hoffmanův dům v Brtnici, Brummelova vila od A. Loose v Plzni a nedávno se tam objevila i Rothmayerova vila v Praze. Myslím, že jedním z hlavních kritérií pro zařazení do prestižního seznamu je (kromě architektonických kvalit) i veřejná přístupnost, tzn. stavby slouží veřejnosti jako muzeum, výstavní prostory apod.

Kdybych si měla vybrat mezi návštěvou hradu, zámku  nebo zříceniny, jednoznačně bych zvolila zříceninu. A kdybych věděla, že budu kromě romantické zříceniny obdivovat i moderní technické řešení, tak bych neváhala ani minutu. Jenomže o takových nádherách se moc neví, a to se o památky docela zajímám. Takže zajímavý tip na výlet.

Jednou z nejkrásnějších a nejznámějších vil v Praze je Müllerova vila. Její návštěvu mám v plánu hodně dlouho, a když jsem při nějaké "dárkové" příležitosti dostala voucher k návštěvě, bylo to jasné. Jenom vybrat vhodný termín, písemně si rezervovat místo a vyrazit do Prahy!

Mám ráda místa, kam se nedá úplně normálně dostat. Třeba do budovy Českého rozhlasu Brno, která má své sídlo na Beethovenově ulici v Brně. Rozhlas Brno, který loni slavil kulatiny, měl postupem doby různá sídla. Střechu Zemského domu, studia na Kounicově (tehdy Leninově ul.) i areál Brněnského výstaviště. Dnes už od roku 1950 sídlí v budově bývalé banky UNION.

Dominikánský klášter v Brně byl založen ve 13. století Přemyslem Otakarem I. Dominikáni klášter postupně rozšířili a přistavěli k němu pozdně románskou křížovou chodbu. V polovině 14. století byl klášter přestaven ve stylu gotiky a koncem 15. století vznikla dodnes dochovaná pozdně gotická křížová chodba. Od roku 1297 sloužila část kláštera k zasedání zemského soudu, sněmu a byli zde jmenováni do funkcí moravští markrabí. V polovině 17. století, kdy se Brno stalo hlavním městem Moravy, zde sídlil i královský tribunál. Součástí kláštera byl i kostel sv. Michala, který byl zničený v době obléhání města Švédy. Dnešní barokní podobu získal kostel v 17. století po totální přestavbě Jana Křtitele Erny, při které byla změněná orientace chrámu se dvěma věžemi na východ. Část kláštera slouží od roku 1934 jako Nová radnice a v prostorách křížové chodby se konají příležitostné výstavy.

První dochované zmínky o Křtinách jsou z roku 1237, avšak historie městečka sahá až k příchodu moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje v 9. století. Dominantou Křtin (i když se nenachází na žádném kopečku), je monumentální barokní komplex chrámu, zámku a rozsáhlého parku podle návrhu architekta Jana Blažeje Santini – Aichla z roku 1750, bývalé sídlo premonstrátů z brněnských Zábrdovic. V současnosti patří část areálu Mendelově univerzitě v Brně.

V Brně jsou přístupné veřejnosti 4 slavné vily. Ta poslední, letos otevřená restaurovaná secesní vila, je známá jako vila Löw Beerova. Správně by se možná mohla jmenovat Fuhrmannova vila, protože si ji nechal postavit v letech 1903-1904 na ulici Drobného 22 (dříve Sadová-Parkstrasse) průmyslník Moritz Fuhrmann, majitel brněnské továrny na textilní plyše.

Je skvělé, když se občas veřejnosti otevřou zajímavá místa, která jsou normálně zavřená. Třeba některé kostely, do kterých se dostanete jen v době bohoslužeb, jinak jsou nepřístupné, ale otevírají se při příležitosti různých akcí (Noc kostelů) nebo během hudebních festivalů. To se týká i kostela sv. Augustina na náměstí Míru v Brně.

Když v roce 1899 pozval ředitel vzdělávacího spolku Vesna Fr. Mareš do Brna Dušana Jurkoviče, aby mu vybavil školu a penzionát pro dívky nábytkem a doplňky, bydlel tehdy Jurkovič na ulici Giskra Str. (dnes Kounicova) a později na Veveří 14. A protože se mu v Brně líbilo a zakázek přibývalo, rozhodl se postavit si na okraji města vlastní rodinnou vilu.

Někdy se podaří jet na výlet s lidmi podobného smýšlení a s podobným koníčkem. Tentokrát s fotografy. Je to fajn, protože nikdo nikam nespěchá, času je dost a naopak se předpokládá, že se někde bude čekat na světlo, na tmavý mrak, na západ slunce nebo dokonce na tmu, aby snímek dostal ty správné barvy a stíny. Týden focení v Telči začíná.