pro Zuzku

Někdy se to tak poštěstí a vy se neplánovaně ocitnete někde, kde jste měli být už před 2 roky, jenomže přišel neočekávaně covid, a všechny cesty se zrušily. A když se pak znovu objevila možnost jet, resp. letět, tak jste ani neměli čas na rozmyšlenou!
Santiago de Compostela je snad nejznámější poutní místo křesťanů. Sem každoročně putují tisíce věřících po různě dlouhých Svatojakubských cestách, aby uctili památku sv, Jakuba.
 

Strašně to letí. Před 4 lety jsem poprvé s foťákem navštívila poeticky malebnou krajinu směr Karlín, Šardice, Kyjov, která se nazývá Moravské Toskánsko. Oblast hodně vyhledávanou fotografy z celé republiky i ze zahraničí. Letos jsem návštěvu zopakovala a znovu se ubezpečila: je to fakt nádherná krajina.  

V rámci povoleného omezení pohybu jen v rozsahu okresu dnes výlet do Židlochovic k loveckému zámku a do parku obklopujícího zámek. Židlochovický zámek je krásný a vždycky byl krásně udržovaný, protože je za plotem a není otevřený pro turisty. Od r. 1918 patří státu a stát jej využívá při návštěvách delegací. Na zámku pobýval i president Masaryk a spousta jiných vládních činitelů.

Doba je divná. Přísný lockdown, zákaz pohybu mimo okres. My, co bydlíme ve větších městech, to zvládneme, ale co ti, kteří bydlí na malých obcích a hranice jim vede doslova "za barákem"... Nic se nedá dělat, vycházky musíme plánovat podle možností. I to má svá pozitiva. Člověk často nezná ani památky v okolí svého bydliště. Tak jsem si naplánovala několik vycházek do míst, která moc neznám. Dnes výlet k poutnímu kostelu Panny Marie Pomocnice v Líšni.

K nejvíce fotografovaným místům v okolí Brněnské přehrady patří kromě hradu Veveří i nedaleko horního vstupu do hradu stojící kostelík Matky Boží nebo také Nanebevzetí Panny Marie na Veveří, který pochází z 12. století, a první písemná zmínka z r. 1240. Kostelík býval tehdy součástí zeměpanského dvorce, středověké vesnice, která patrně zanikla za husitských válek. Původní románská stavba byla později přestavěna v gotickém stylu. Současná podoba kostelíku je výsledkem přestavby z 15. st.

Je doba pěších výletů. Všechno je zavřené, nikam cestovat se moc nesmí, takže aspoň že máme krásné okolí města a dá se chodit, fotit a poznávat spíše krásy přírody. Dnes jsme zajeli do Soběšic a po červené prošli cestu Karla Morávka. I když cesta vede skoro po vrstevnici, moc velká pohoda to nebyla. Část cesty je hodně úzká, část hodně rozrytá, a po dnešní oblevě pěkně ledovatá. Cesta vede převážně lesem, jen občas se otevřou výhledy směr Hády. Na cestě je několik zastaveni, které vybudovala Mendlova lesnická škola, krásně opravená Melatínská studánka a taky pamětní desta K. Morávka (ale tu jsme minuli). Cesta vede  i přes potok, ale tam byl takový sráz, že jsme to raději obešli. Takže se zacházkou 8 km, ale díky ledovatému terénu, nám to dalo docela zabrat. 

Je divná doba. Nepřeje výletům, nepřeje cestování, návštěvám, kultuře, výstavám, a taky výuce všeho druhu. Žádná škola, žádné vzdělávání, cvičení, žádná posezení s přáteli, jen sedět doma, na vycházky jen omezeně, žádné sdružování..., takže co zbývá, práce z domu (pokud je), knížky, filmy, domácí práce (na které není normálně čas), a taky pořádek ve starších fotkách a záznamech z cest. Takže dneska Nový Jičín.

Spousta mizejících památek se nalézá v oblasti západních Čech - bývalých Sudet. Dříve německé vesnice už neexistují, kostely a hřbitovy pomalu mizí, pokud už nebyly dávno srovnány se zemí. Jsou ale památky, které zatím statečně odolávají a čekají jestli se nenajde někdo, kdo je opraví a znovu zprovozní.  Mám ráda taková místa, mají své kouzlo, svůj příběh...
  

Dva dny strávené v Kutné Hoře. Krásné počasí, pěkné ubytování, spousta památek a kupodivu opravdu málo lidí - co víc si může oko, které chce fotit, přát.

Světce u Tachova, to nejsou jen rozbořené ruiny kostela a zbytky paláce, který se Windischgrätzovi dostavět nepodařilo, ale i velkolepá jízdárna, která se naopak dostavět podařila. I když to byla před pár lety totální ruina, tak teď je krásně opravená a občas je i přístupná veřejnosti. My jsme bohužel toto štěstí neměli, ale i zvenku stojí za to.