pro Zuzku

Jako v nějaké exotické zemi, nebo na jiném světě si připadám vždycky, když si zajedu do bývalého opuštěného kaolinového lomu Seć. Opuštěný vlastně moc není, protože sem, zejména o víkendu, směřují desítky návštěvníků. Vstup tu sice není dovolen, ale zákazové cedule tu taky nejsou, takže to zatím lze. Ale lom je pořád v soukromém vlastnictví, tak je možné, že se to změní.

Žádná zima, už skoro jaro, pořád jaksi pršavo, ale čekat na příznivé počasí - na výlet se občas musí. Tentokrát na Slovensko, které ještě bylo otevřené, do zajímavého městečka, které se nachází jen pár km od Hodonína, teda co by kamenem dohodil od našich hranic.  

Tak letos už těch výletů moc nebude. Tento do jihočeského Tábora bude už asi poslední. Počasí není nic moc, navíc zima, ale když je co obdivovat, tak trochu zima nevadí. Nedá se sice posedět venku, ruce s foťákem příšerně mrznou, ale útulná hospůdka a kavárnička se už dnes najde všude, i v Táboře.

Když jsem se dozvěděla, že letošní výlet za poznáváním naší země má za cíl vzdálené (od nás) město Cheb, tak se mi to moc nelíbilo, protože je to moc daleko, ale nakonec to byl moc pěkny výlet. Cheb je totiž moc pěkné město. Má všechno, co ma správné město mít. Má rozsáhlý hrad, krásné náměstí s krásnými domy a úžasnou kavárnou, katedrálu, řeku s klidovou a rekreační zónou, pěkné muzeum i obrazovou galerii.  A taky příjemné obyvatele, kteří vás zavedou do té nejlepší pivnice ve městě a ještě si s vámi posedí.

Protože jsme byli po nedávné návštěvě Baťova kanálu moc příjemně překvapeni, tak jsme se rozhodli, že si uděláme ještě jeden půldenní výlet do těchto míst, ale trošku jinam. Tentokrát už cesta nebyla tak pohodová, protože jsme nechtěli jezdit tam, kde už jsme byli, a tak jsme si okruh trochu posunuli. A navíc bylo po dešti (docela vydatném), takže jsme se občas ocitli i v blátě a kalužích, což jsme letos zatím nepoznali.

Při každém prázdninovém výletě by se měla navštívit nějaká zřícenina. Nejlépe hradu a trochu zachovalá, aby bylo co prolézat, co obdivovat. Taková pěkná zřícenina se nachází v městě Boskovice, které samo o sobě stojí za návštěvu. Kromě zmíněného hradu, má i zámek, pěkně opravený letní amfiteátr, židovské město a několik kostelů. Ale tentokrát byl středem pozornosti polorozbořený Boskovický hrad.

Úplně na hranicích s Polskem je malá obec Linhartovy (mezi Krnovem a Albrechticemi) a tam je zámeček. Původní vodní tvrz byla přestavěna v 16. století na renesanční zámek. Na zámku je pan kastelán Jaroslav Hrubý, který zámek řídí, spravuje, opravuje i uklízí, a když přijede výprava, tak ji zámkem i provází. A kromě toho taky vytváří krásné pohádkové bytosti z papíru, kterými doplňuje expozice na zámku tak, aby se všem a zejména dětem na zámku líbilo. A taky pořádá na zámku pravidelné krátkodobé výstavy, noční prohlídky a hlavně spoustu akcí pro děti.
A k tomu všemu, jako ta třešnička na dortu, je na zámku velká  expozice děl sochaře Jana Kutálka, kterou pan kastelán pro svůj zámek od potomků výtvarníka získal.

Výlet do Holandska tentokrát trochu netradičně. Žádné památky, žádná muzea, ani souhrnná výstava Rembrandta - prostě jenom foťáky na krku, stativ, objektivy a fotíme, fotíme, fotíme se skupinkou podobných nadšenců a pod "odborným vedením".

Třebíč je menší pěkné městečko, které se rozkládá na obou březích řeky Jihlavy. Město je plné památek, těch křesťanských, ale zejména těch židovských, protože tu po staletí žili vedle sebe křesťané i židé, což není vůbec obvyklé. Židovské město i židovský hřbitov (jeden z největších ve střední Evropě s 3 tis. náhrobky) jsou zapsány na seznam kulturního dědictví UNESCO.