pro Zuzku

Spousta mizejících památek se nalézá v oblasti západních Čech - bývalých Sudet. Dříve německé vesnice už neexistují, kostely a hřbitovy pomalu mizí, pokud už nebyly dávno srovnány se zemí. Jsou ale památky, které zatím statečně odolávají a čekají jestli se nenajde někdo, kdo je opraví a znovu zprovozní.  Mám ráda taková místa, mají své kouzlo, svůj příběh...
  

Dva dny strávené v Kutné Hoře. Krásné počasí, pěkné ubytování, spousta památek a kupodivu opravdu málo lidí - co víc si může oko, které chce fotit, přát.

Světce u Tachova, to nejsou jen rozbořené ruiny kostela a zbytky paláce, který se Windischgrätzovi dostavět nepodařilo, ale i velkolepá jízdárna, která se naopak dostavět podařila. I když to byla před pár lety totální ruina, tak teď je krásně opravená a občas je i přístupná veřejnosti. My jsme bohužel toto štěstí neměli, ale i zvenku stojí za to.

Mám ráda tajuplná místa, opuštěné a polorozbořené stavby, zříceniny kostelů, klášterů a vůbec místa, která postupně mizí, protože zarůstají stromy a křovinami, místa, kde na vás dýchá tajemná minulost. Jedním z takových míst, jsou Světce, malá obec, resp. část města Tachov. Místo se zajímavou historií.

Asi 40 km na jih od Brna se v obci Starovičky rozhodl kolem roku 2014 pan Bíza s podporou rodiny vybudovat levandulovou farmu a vysázel asi 40 tis sazenic levandulí. Dnes je na poli více než 70 tis. sazenic a levandulová farma je slavná v širokém okolí. Na farmě se pěstují 2 druhy levandulí: levandule pro lékařské účely a levandule pro použití v kosmetice.

Jako v nějaké exotické zemi, nebo na jiném světě si připadám vždycky, když si zajedu do bývalého opuštěného kaolinového lomu Seć. Opuštěný vlastně moc není, protože sem, zejména o víkendu, směřují desítky návštěvníků. Vstup tu sice není dovolen, ale zákazové cedule tu taky nejsou, takže to zatím lze. Ale lom je pořád v soukromém vlastnictví, tak je možné, že se to změní.

Žádná zima, už skoro jaro, pořád jaksi pršavo, ale čekat na příznivé počasí - na výlet se občas musí. Tentokrát na Slovensko, které ještě bylo otevřené, do zajímavého městečka, které se nachází jen pár km od Hodonína, teda co by kamenem dohodil od našich hranic.  

Tak letos už těch výletů moc nebude. Tento do jihočeského Tábora bude už asi poslední. Počasí není nic moc, navíc zima, ale když je co obdivovat, tak trochu zima nevadí. Nedá se sice posedět venku, ruce s foťákem příšerně mrznou, ale útulná hospůdka a kavárnička se už dnes najde všude, i v Táboře.

Když jsem se dozvěděla, že letošní výlet za poznáváním naší země má za cíl vzdálené (od nás) město Cheb, tak se mi to moc nelíbilo, protože je to moc daleko, ale nakonec to byl moc pěkny výlet. Cheb je totiž moc pěkné město. Má všechno, co ma správné město mít. Má rozsáhlý hrad, krásné náměstí s krásnými domy a úžasnou kavárnou, katedrálu, řeku s klidovou a rekreační zónou, pěkné muzeum i obrazovou galerii.  A taky příjemné obyvatele, kteří vás zavedou do té nejlepší pivnice ve městě a ještě si s vámi posedí.

Protože jsme byli po nedávné návštěvě Baťova kanálu moc příjemně překvapeni, tak jsme se rozhodli, že si uděláme ještě jeden půldenní výlet do těchto míst, ale trošku jinam. Tentokrát už cesta nebyla tak pohodová, protože jsme nechtěli jezdit tam, kde už jsme byli, a tak jsme si okruh trochu posunuli. A navíc bylo po dešti (docela vydatném), takže jsme se občas ocitli i v blátě a kalužích, což jsme letos zatím nepoznali.