pro Zuzku

V brněnském Technickém muzeu je instalována dlouhodobá výstava Brno na dvou kolech. Na výstavě jsou  představeny krásné zahraniční i české silniční závodní motocykly různých kategorií. Všechny vystavené exponáty pocházejí ze soukromé sbírky pana Václava Svobody motocyklového závodníka, reportéra a novináře. Výstava ukazuje provázanost Brna s konáním motocyklových závodů, zejména Velké ceny, na kterou každoročně přijede fandit mnoho tisíc diváků, a o které se v souvislosti se zrušením v poslední době hodně mluví. Kdo ví, jak to vlastně s tím financováním je. Ale pokud Brno o Velkou cenu přijde, bude to fakt škoda. Ale v roce 2015 ještě určitě bude a oslaví už 50. ročník.

Pouze jediný týden bude letos v provozu soustava vodotrysků a barevná vodní stěna na volném prostranství před Janáčkovým divadlem. Pak se musí složitý systém zazimovat. Dominantou parku je fontána připomínající oponu, která může vytvářet různé barevné obrazce, světelné efekty a jednoduché nápisy. Světelnou oponu doplňuje deset trysek, ze kterých tryská různými světly nasvícená voda.

Letošní svatý Martin přijel opravdu na bílém koni, ale s příchodem prvního sněhu to při teplotě okolo 16 stupňů nemělo nic společného. A sympaťák Martin (Kraus) to vůbec neměl jednoduché. Dostal sice bílého, ale značně nervózního koně, kterému se vůbec nelíbily davy fotografů a spousta čumilů, která se mu neustále pletla pod nohy. Takže Martin zasluhuje velký obdiv, že to s ním po celou dobu chystání a průvodu městem zvládl. A když mohl na Náměstí Svobody sesednout, myslím, že si velmi oddechl.

Vypadá jako piano, zní jako piano, ale není to piano! Je to pianola.
Pianola je mechanický hudební nástroj, který hraje sám. Je to takové automatické piano, které umožňuje pomocí mechanického třeba hodinového strojku přehrávat melodii z děrovaného papírového pásu, který je navinutý na válečku.
A kde je možné pianolu vidět a slyšet "na živo"? Třeba ve Vyškově na stálé výstavě Svět klavírů.

Tisíce tun starého rezavého železa, zvláštní areál připomínající apokalyptický zánik ocelového města - to jsou Vítkovice. Dnes Národní kulturní památka, která se nachází v části Ostrava-Vítkovice. Zahrnuje rozsáhlý průmyslový areál Vítkovických železáren s unikátním souborem industriální architektury. Dolní oblast Vítkovice spolu s dolem Hlubina jsou v Evropě jediným dochovaným historickým komplexem výroby železa, od těžby uhlí přes jeho úpravu a výrobu koksu, až k výrobě žhavého surového železa ve vysoké peci. Díky své výjimečnosti je areál zapsán i na seznam Evropského kulturního dědictví.

 Vypadá jako zámeček a není to zámeček. Je to krásná funkční technická památka.

Místo spojené s mnoha mýty a legendami, místo, kde čas plyne pomaleji, obětní a posvátné místo, které tu bylo už v době Keltů, místo, kudy procházejí geomagnetické zóny, místo, které vás nabije energií, místo, kde se podle legend uzdravilo množství nemocných, poutní místo, které bylo a je cílem mnoha turistů a pouníků - takové místo se nachází v Rakousku jen malý kousek od našich státních hranic.

Sbírat se dá cokoliv. Známky, pohledy, etikety, porcelán... znám sběratele veteránů i starožitného nábytku  ..., ale takovou sbírku klavírů znám jenom jednu.

Podivná nezelená orchidej, která neumí využít sluneční energii pro fotosyntézu. Živiny získává z rozkládající se organické hmoty.

Rudý dvoupatrový autobus, který měl premiéru během letních olympijských her v Londýně 2012, funěl, dělal kliky a hlavně reklamu, se po skončení olympiády přestěhoval z londýnské čtvrti Islington na pražský Chodov před ústřední sídlo společnosti Agrofert. Vznik díla zaplatil Andrej Babiš, od něhož si Český olympijský výbor autobus pro prezentaci v Londýně pronajal.