pro Zuzku

Koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) je krásná fialová rostlina, která se vyskytuje ve velkém na Moravě a nejvíce v lokalitě Kamenný vrch. Vykvétá brzy zjara a potřebuje prosluněné stráně, suché skalní stepi s mělkou půdou. 

V Brně v prostoru mezi ulicemi Tábor, Jana Babáka a Chodské jsou plochy, které vždycky měli v užívání vojáci. Už kdysi za 1. světové války zde byla zřízena polní nemocnice a součástí nemocnice byla i kaple. Ta kaple má ohromně zajímavou historii.

Loni na podzim, když se dělal stavebně technický průzkum budovy Ústavního soudu za účelem chystané rekonstrukce, se našla ve zdi za "závěrečným" kamenem kovová schrána s dobovými dokumenty, plány budov, fotografiemi ze stavby a nádobkou s dobovými mincemi. A teď na jeden den byly brány Ústavního soudu otevřeny, aby si i zvědavci mohli vzácné dobové artefakty z roku 1878, kdy byl Zemský dům v Brně dostavěn, prohlédnout. 

Botanická zahrada - resp. botanická zahrádka v Brně byla zřízena někdy v roce 1922 jako provizorní botanická zahrada Masarykovy univerzity, a v té samé podobě existuje dodnes, jenom několikrát změnila svoje jméno. Malá venkovní plocha, několik skleníků s ukázkami domácích a cizokrajných rostlin se nachází téměř v centru města a je velmi dobře dostupná..

V brněnském Technickém muzeu je instalována dlouhodobá výstava Brno na dvou kolech. Na výstavě jsou  představeny krásné zahraniční i české silniční závodní motocykly různých kategorií. Všechny vystavené exponáty pocházejí ze soukromé sbírky pana Václava Svobody motocyklového závodníka, reportéra a novináře. Výstava ukazuje provázanost Brna s konáním motocyklových závodů, zejména Velké ceny, na kterou každoročně přijede fandit mnoho tisíc diváků, a o které se v souvislosti se zrušením v poslední době hodně mluví. Kdo ví, jak to vlastně s tím financováním je. Ale pokud Brno o Velkou cenu přijde, bude to fakt škoda. Ale v roce 2015 ještě určitě bude a oslaví už 50. ročník.

Pouze jediný týden bude letos v provozu soustava vodotrysků a barevná vodní stěna na volném prostranství před Janáčkovým divadlem. Pak se musí složitý systém zazimovat. Dominantou parku je fontána připomínající oponu, která může vytvářet různé barevné obrazce, světelné efekty a jednoduché nápisy. Světelnou oponu doplňuje deset trysek, ze kterých tryská různými světly nasvícená voda.

Letošní svatý Martin přijel opravdu na bílém koni, ale s příchodem prvního sněhu to při teplotě okolo 16 stupňů nemělo nic společného. A sympaťák Martin (Kraus) to vůbec neměl jednoduché. Dostal sice bílého, ale značně nervózního koně, kterému se vůbec nelíbily davy fotografů a spousta čumilů, která se mu neustále pletla pod nohy. Takže Martin zasluhuje velký obdiv, že to s ním po celou dobu chystání a průvodu městem zvládl. A když mohl na Náměstí Svobody sesednout, myslím, že si velmi oddechl.

Vypadá jako piano, zní jako piano, ale není to piano! Je to pianola.
Pianola je mechanický hudební nástroj, který hraje sám. Je to takové automatické piano, které umožňuje pomocí mechanického třeba hodinového strojku přehrávat melodii z děrovaného papírového pásu, který je navinutý na válečku.
A kde je možné pianolu vidět a slyšet "na živo"? Třeba ve Vyškově na stálé výstavě Svět klavírů.

Tisíce tun starého rezavého železa, zvláštní areál připomínající apokalyptický zánik ocelového města - to jsou Vítkovice. Dnes Národní kulturní památka, která se nachází v části Ostrava-Vítkovice. Zahrnuje rozsáhlý průmyslový areál Vítkovických železáren s unikátním souborem industriální architektury. Dolní oblast Vítkovice spolu s dolem Hlubina jsou v Evropě jediným dochovaným historickým komplexem výroby železa, od těžby uhlí přes jeho úpravu a výrobu koksu, až k výrobě žhavého surového železa ve vysoké peci. Díky své výjimečnosti je areál zapsán i na seznam Evropského kulturního dědictví.

 Vypadá jako zámeček a není to zámeček. Je to krásná funkční technická památka.